Blog

Jistě mi dáte za pravdu, že s různou fází měsíce se cítíme trochu jinak. Lze využít i tyto energie v náš prospěch. V minulém článku jsem psala o důležitosti zastavit se. Budu psát všeobecně, sami si pak můžete vypozorovat, jak toto období na Vás působí a co se třeba děje i v samotné okolí.

Fáze přibývání měsíce

Wow. Budou milovat akční lidé. V této fázi můžeme cítit více energie. Je skvělé využít toto období na plánování a budování. Rozprostřít síly, aby byly produktivně využity a nepřišla nám žádná energie nazmar. Z této fáze čerpáme pak po zbytek období.

Fáze ubývajícího měsíce

Zde je skvělý čas zbavovat se věcí a situací, které nám již neslouží. Zkuste vnímat okolo sebe. Nenabízí se zrovna takové příležitosti? Dbejte na to, abyste více pili, než jedli. I z těla se vyplavují škodliviny, můžete se v této fázi věnovat různým očistným kůrám. Můžete se vrhnout i doma na úklid, třídit věci, které nepotřebujete, které se nahromadili a jen blokují energii v domě, či bytě, jsou zbytečné nebo snad i překáží.

Fáze novoluní.

Je to fáze, kdy Měsíc stojí mezi Zemí a Sluncem a je se Sluncem v jedné linii. V této fázi je Měsíc otočený svou rubovou stranou a je největší tma. Já s radostí zastávám mantru "nenadávej na tmu, raději si zapal svíčku." Avšak, je to náročné období, nemoci se mohou zhoršovat, imunita se snižuje, metabolismus pracuje rychleji. Cítíme snad také osamělost a beznaděj v některých situacích. Ve vrcholu novu doporučuji půst a samotu. Zapálit svíčku a přivést světlo do domu, rozhořet znovu v sobě plamínek. Samota je velmi důležitá. Máme prostor pracovat sami se sebou a se svým nitrem. Když ve vašem okolí lidé ctí samotu, je to velmi praktické a cenné. V této fázi může docházet více k nehodám. Je úžasné udělat si rituál a ukončit staré a nefunkční a do nadcházející fáze vkročit očištěná a lehčí. V této fázi jsme také více logičtí a chceme mít věci podle nás.

Z jógového pohledu:

Víte, že učím první i druhou sérii Ashtanga jógy. Mohu i třetí sérii, ale tu tu teď nechci zmiňovat. Ta nám dává sílu a poznání a je třeba prvně osvojit si První a Druhou a pracovat s ní. Dle toho jak se cítíte, můžete si po nějaké době hrát, jelikož víte, jak na Vás působí. 

Ashtanga jóga je jako tanec na vlně dechu, ladný pohyb za použití bandh (energetických zámků) a drishti (směr pohledu našich očí). Jakmile si zapamatujeme sérii, jak pozice následují po sobě, praxe se stává meditací v pohybu a to je pak tím největším lékem pro naše tělo, duši i srdce. To je správná chvíle začít se učit druhou sérii Ashtanga jógy.

Pokrok v praxi nespočívá v lepším provedení jednotlivých ásan, dokonalá pozice prakticky neexistuje. Hloubka ásan není tak důležitá jako znalost toho, jak se v ní cítíme na osobní úrovni. Každý jsme jiný, každý den je jiný a my se jinak cítíme a nelze vše měřit stejným metrem. Důležitá je vnímavost a mít jógu jako prostředek k tomu se cítit duševně i fyzicky skvěle.

V této fázi měsíce doporučuji cvičit více Druhou sérii. Ta nás povzbudí a vytáhne nahoru, dá nám energii. 

Lékařský zákrok:

Při Novoluní se lékařský zákrok nedoporučuje.

Zahrada:

+ Půda odpočívá, má mít klid
+ Ošetřit pouze nadzemní části keřů a stromů
- Nesázet, nepřesazovat (semena špatně vzchází)

Fáze úplňku

Ve fázi úplňku vše vrcholí. Vše, ale opravdu vše je intenzivnější. Ani krajina osvětlená měsícem nemůže nic skrýt. Je to napjaté období, rány krvácí, metabolismus pracuje pomalu. Můžete si všimnout, zda a kde všude se projevuje dané napětí. Můžete pozorovat, že se to snad s každým dalším úplňkem vždy opakuje. O této fázi mluví doktoři, policisté i třeba podnikatelé. Najednou lidé volají, píší maily a doslova "blázní". Napětí je zkrátka hmatatelné.

ALE: Jak vše vrcholí, je čas oslav a čas na kouzla a rituály ... Stromy jsou plné mízy, proto se méně pracuje a je čas na to se zastavit. Místo jídla třeba jen tančit. Tančit životem i v těžkém období. Držíme také v těle hodně tekutiny a můžeme se cítit napuchlí a nateklí a to se obrazně řečeno děje i s našimi myšlenkami. Je jich na jednu hlavu někdy až moc :-). 

Z jógového pohledu:

V této fázi doporučuji cvičit více První sérii ashtanga jógy. Usadí nás, uzemní nás. Nebudeme tolik ovládáni vnitřním pocitem napětí. Zklidní nás.

Lékařský zákrok: Za Úplňku se žádný lékařský zákrok nedoporučuje! 

Zahrada:

+ Sbírat kořeny bylin (mají teď největší sílu)
- Nesušit nadzemní části bylin (nechat na později)
- Nestříhat živý plot (nadzemní části jsou teď citlivé)
- Neřezat stromy a keře
- Nezaštipovat zeleninu a květiny

Žijeme v uspěchané době, často děláme mnohé víc pro jiné, než sami pro sebe. Jóga je v tomto úžasná, že si denně můžeme stoupnout (nebo i jen sednout) na podložku a dýchat. Ashtanga je o dýchání, zbytek už je jen ohýbání, říkával Sri K. Pattabhi Jois. Někomu více vyhovuje ásanová praxe - meditace v pohybu, někdo si rád sedne a medituje. Já každé ráno sedím a medituji po praxi.

Co je velmi důležité, jak v životě, ale i na podložce, být bdělí. Nestoupnout si na podložku, či nesednout do meditace a vypnout. Meditace totiž může meditujícímu přinést mnoho škody nebo užitku. Meditace nám přináší velký mír a klid. Kde je mír, tam je štěstí. Tam, kde je štěstí, vzniká odpoutání se ke štěstí. Meditující může chtít jen zůstat ve svém příjemném pocitu. Stalo se mi to před několika lety. Jakmile jsem si sedla do meditace, nebo postavila na podložku, cítila jsem velký klid. Vypla. Nořila jsem se do hloubek praxe a bylo mi hezky. Skoro se mi z toho klidu nechtělo vystupovat. Časem se z toho klidu stala snad i malá závislost a já musela jinak. Dnes to mohu skoro přirovnat ke každé jiné závislosti.

Když praktikujeme dlouhou dobu, můžeme se velmi rychle dostat do samádhi, do pocitu blaženosti. Nechceme vyjít ven a něco vyšetřovat. Prostě se zasekneme na pocitu klidu, štěstí.

TOTO JE PO ČASE NEBEZPEČNÉ.

Musíme být bdělí a použít koncentraci. Vstoupíme do klidu a pak ... když je mysl klidná, díváme se na aktivitu toho, co se děje v mysli. Vnímání depresí a vliv, který má na naši mysl, podíváme se na kořen problému, jak se cítíme a jak nás to ovlivňuje, co bychom potřebovali případně změnit. Zkrátka z toho klidu pozorujeme, co se v nás odehrává. Můžeme pocítit i obrovský vděk, samozřejmě i hezké věci. Život je neustálý koloběh. Snad něco jako kyvadlo u hodin, cílem je najít vnitřní klid a stabilitu uprostřed. Najít lásku k sobě, pevnost i když se nedaří, nevystřelit, když je zrovna nádherně, být usazený.

To vše nám dává moudrost. Může to být obtížné pochopit. Možná si zrovna teď říkáte, mysl se nezastaví, aspoň chvíli klidu by to chtělo, ale to se nedaří. Napsala jsem pár tipů v článku Jak meditovat denně, nebo alespoň pravidelně. Pravidelnou praxí se mysl dokáže opravdu zklidnit, jen se zastavit...

Když meditujeme a koncentrujeme se na to co se děje, můžeme si myslet, že mysl není klidná. Ale ve skutečnosti se toto myšlení odehrává v klidné mysli. Musíme rozumět tomuto klidu. Zde přebíráme myšlení, abychom prozkoumali uvnitř, co se děje a co nás může ovlivňovat ve finále až na fyzické úrovni ve formě bolesti, nemoci. To vše se děje z klidné mysli. 

Moudrost se rodí právě zde.

Takže můžeme správně, nebo špatně meditovat. To stejné je třeba aplikovat i v životě. Kolikrát se stane, že úplně vypneme, nebo přehlížíme vlastní pocity, potřeby atd. Kolik z nás potřebuje stále něco dělat, nebo nedokáže neumí být ani v tichosti?I to je v pořádku. Introvert bude hledat sílu a energii uvnitř sebe a meditace je vesměs pro něj snazší. Extrovert však tuto praxi potřebuje o to víc. 

Když jsme bdělí, vnímaví a pozorujeme co se děje,  můžeme se rozhodnout, jak na situace reagujeme, vnímat své potřeby - z klidu.

Můžeme sedět 2 hodiny nebo dokonce celý den. Ale mysl neví, kde byla nebo co se děje. Je tam klid, ale to je vše. Je to jako dobře nabroušený nůž, ale neobtěžujeme se ho nějak použít. Sebevědomí tam moc není. Meditující si může myslet, že už dosáhl konečného cíle. Ale neobtěžujte se hledat něco jiného.

Meditace může být na této úrovni nepřítel. Moudrost nemůže vzniknout, protože neexistuje povědomí o tom, co je správné nebo co špatné. Ve správné meditaci i, bez ohledu na to, jaké úrovně klidu je dosaženo, existuje vědomí. Toto je Samádhi, které může vzniknout s moudrostí. Člověk se v tom nemůže ztratit.

BEZ TOHOTO VĚDOMÍ SE NEOBJEDEME. MUSÍTE BÝT PŘÍTOMNÍ OD ZAČÁTKU DO KONCE.

Tento druh meditace nepředstavuje žádné nebezpečí. Můžete se toulat, kde chcete. Moudrost pochází z vědomí. Když oči vidí formu, ucho slyší zvuk, nos cítí vůní, jazyk zažívá chuť, tělo zažívá dotek, mysl zažívá duševní dojmy.

Tomu se říká vnitřní poznání pravdy.

To je skutečný cíl naší jógové praxe.

Namaste

Petra

Výzkum ukazuje, že jóga (včetně meditace) pomáhá zlepšit spánek, zvládat stres, zlepšit náladu a snížuje záněty, což může pomoci předcházet různým nemocem.

Praxe ashtanga jógy, tak jak jsem ji byla učená já, je terapeutická. Když budete cvičit s vědomím, celé vaše tělo zažije zvýšený oběh a vnitřní masáž. To vede k očištění těla od toxinů.

Ashtangová praxe je meditace v pohybu. Máme zde drishty, směr pohledu, který nás udrží v přítomnosti a zarovná nás do pozice. Díky dechu jsme klidnější a soustředění, dech nám může dát energii, ale nedostatečný dech i vyčerpat.

"Ashtanga je o dýchání, zbytek už je jen ohýbání", říkával Pattabhi Jois.

Zaměřte se na kvalitu praxe, místo kvantity. Buďte na sebe hodní a nevzdávejte to. Pouhé pozdravy Slunci a poslední závěrečné pozice po stoji na hlavě Vám pomohou udržet proudící energii v těle. S pravidelnou praxí můžete pociťovat zvýšenou duševní a fyzickou energii, zvýšení bdělosti a nadšení a méně negativních pocitů poté, co se dostanete do určité rutiny pravidelné praxe.

Ashtanga jóga je sled pozic, které plynule navazují na sebe. Klademe důraz na pravidelnou praxi, která nás činí silnější a pružnější a odolnější, ne jen na podložce, ale i v životě. Pravidelná praxe má také další výhodu v uvolnění napětí a emocí. A s tímto uvolněním často přicházejí slzy, i když ne vždy. Pro některé studenty může puštění vypadat jako smích nebo hněv. Jóga uvolňuje emoce tím, že rozbíjí tzv. „energetické bloky“. Tyto energetické bloky často pramení z emocí, traumat a vzpomínek, které jsme časem potlačili – dokonce i z těch, o kterých možná nevíme.

Nádech a výdech.

Ten by měl být vždy stejně dlouhý. Soustřeďte se na svůj dech. Když budete cvičit a dýchat všímavě, vaše tělo odhalí únavu, kterou jste možná celou tu dobu zadržovali. V souladu s dechem se můžete naladit na sebe a své tělo. Když se zaměříte na dech, tělo vám řekne, co potřebuje – a někdy to může být - dobrý odpočinek.

V tomto vám může pomoci učitel. Poradí vám, jak praktikovat, když nemůžete daný pohyb, ásanu prodýchat, či popadáte dech. Bude Vám stát po boku a poradí Vám, jak přizpůsobit praxi. V tomto jsou úžasné Mysore lekce. Jsme tam všichni na stejné vlně. Často jsou studenti naladění více na sebe v energii skupiny. Pamatujte, že do každé nové ásany byste měli jít s čerstvostí. Zkuste teď chvíli věnovat pouze svému dechu.

• Co je pro teď mě skutečně důležité?
• Čeho se nejvíc bojím? Kde je původ mého strachu?
• Na čem ještě lpím?
• Čeho se nedokážu vzdát? Nebo dokážu, ale..?

Jsou to okamžiky, které zkouší naši víru. Okamžiky, které zkouší, nakolik tomu, o čem tak rádi mluvíme, také skutečně věříme. Nakolik to skutečně žijeme. Nakolik jsme schopni se pustit a udělat krok,  i když nevíme, zda se v té tmě nachází pevná půda pod nohama anebo jen vzduchoprázdno.

Můžeme na ně tedy koukat jako na prokletí, utrpení, anebo naopak jako na dary. A "vesmír" ví, jak nejlépe tento náš pohled od jednoho k druhému proměnit. Stejně tak jako u všeho, co se chceme naučit. Dává nám příležitosti zkoušet to. A to tím víc, čím víc o to žádáme. Čím víc říkáme, že chceme být svobodní.

Svobodu nám totiž nemůže dát nikdo vně. Svoboda je naše volba. Volba, která v sobě obsahuje i přijetí toho, že abychom byli skutečně svobodní, možná budeme muset chvíli kráčet temnotou a jediné světlo, které nám bude svítit na cestu, bude neviditelné. Bude totiž schované uvnitř nás - abychom ho tam nakonec díky té tmě okolo objevili.

Namaste

Když se probudím, tak asi 15 minut nic nedělám. Jen ležím v posteli a soustředím se na to, abych byla v klidu. Poté začnu svou praxi jógy, která pokračuje pránájámou a končím meditací. Jsou dny, kdy mám potřebu méně fyzické praxe a po Pozdravech slunci rovnou usedám do meditace. Ta zahrnuje reflexi, všímavou pozornost; zahrnuje praxi mantry. Zahrnuje stanovení záměru, uvědomění si těla, uvědomění si mentálních stavů, nořím se hlouběji tam, kde nic není, jen ticho, kde jsem vší a ničím.

Slýcháváme, že meditace a všímavost mohou prospět našemu zdraví a pohodě, ale… jak „utišit mysl?“

Klíčem k tomu, abychom se naučili meditovat a vyvinuli meditační praxi, je najít to pravé pro sebe, co funguje nám. Na výběr je mnoho různých druhů meditace – vedené, neřízené, vhled (Vipassana), soustředěná pozornost, milující laskavost a další, existují i meditace v pohybu, můžete jít pravidelně na vědomou procházku a zaměřit se pouze jen na svůj dech.

Mantra meditační technika

Mantra je slovo nebo fráze, kterou si během meditace tiše opakujete. Účelem mantry je mít něco, na co můžeme zaměřit svou pozornost, než jsou naše myšlenky. Někdo rád používá slova jako „Mír“ nebo „Láska“. Možná budete chtít použít mantru So Hum, běžně používanou sanskrtskou mantru, která se překládá jako „Já jsem“.

Najděte si pohodlné místo k sezení.

Nejlepší je najít si klidné místo, kde nebudete rušeni. Není třeba sedět se zkříženýma nohama na podlaze, pokud to pro vás není pohodlné. Můžete sedět na židli, pohovce nebo na podlaze zády ke zdi. Můžete se podepřít polštáři, nebo přikrývkami. Cílem je sedět co nejvíce vzpřímeně a přitom si zachovat pohodlí. Leh na zádech se většinou nedoporučuje, protože většina lidí v této poloze usíná, ale můžete to zkusit, pokud je vám sezení nepříjemné. Jemně zavřete oči a začněte tím, že se zhluboka nadechnete.

Začněte si svou mantru tiše opakovat, aniž byste pohnuli jazykem nebo rty. Jazyk mějte na horním patře těsně za zuby.

Opakování mantry by mělo být jemné a uvolněné. Není potřeba se nutit. Mantra nemusí jít s dechem, ale může. Například, pokud používáte So Hum jako svou mantru, můžete tiše opakovat So při nádechu a Hum při výdechu. Jak vaše meditace pokračuje, dovolte dechu, aby upadl do svého vlastního rytmu. Opakování vaší mantry by mělo být téměř bez námahy. Někdy je užitečné si představit, že spíše než opakování mantry pro sebe, ve skutečnosti posloucháte, jak vám ji někdo šeptá do ucha.

Nesnažte se zastavit své myšlenky nebo vyprázdnit svou mysl.

Jak budete pokračovat ve své meditaci, nevyhnutelně zjistíte, že se od mantry vzdalujete. Je to lidská přirozenost a normální, že se mysl toulá. Nesnažte se zastavit své myšlenky nebo „vyprázdnit mysl“. Kdykoli si uvědomíte, že se vaše pozornost odklonila od vaší mantry k myšlenkám nebo jiným rozptýlením během meditace, jednoduše se vraťte k tichému opakování mantry.

Přestaňte opakovat mantru.

Po přibližně 20 až 30 minutách můžete přestat opakovat svou mantru a pokračovat v sedě se zavřenýma očima.

Pokud zjistíte, že 20 až 30 minut je pro vás příliš dlouho, začněte s jakýmkoliv množstvím času, který můžete, a pomalu se zvyšujte na 20 až 30 minut. I pár minut každodenní meditace je prospěšné.

Výhody meditace jsou největší při každodenní praxi.

V ideálním případě může být meditace provedena jako první věc ráno po vstávání a poté znovu na konci dne.

Namaste

Petra

Původní série Ashtanga jógy se liší od toho, jak se studenti dnes učí „tradiční sekvenci“. Když první západní studenti dorazili do Mysore (Nancy Gilgoff a David Williams), nebyli to první studenti Pattabhi Joise. Pattabhi Jois učil ze svého domova v Mysore po mnoho let. Po odchodu do důchodu v roce 1973 vyučoval na plný úvazek jako vedoucí katedry sanskrtu na univerzitě v Mysore.

Guruji měl pro svých několik místních studentů ‚Sylabus jógy‘ a naučit se ho trvalo několik let. Strojem psaný sylabus byl zarámován a pověšen na stěnu shaly (na obrázcích níže).

Když David Williams přijel v roce 1973, Guruji mu řekl, že osnovou je seznam čtyř sérií ásan a pránájámy. Studenti museli vstát ze svých podložek, aby se mohli podívat na seznam jmen pozic, aby viděli, co bude následovat. V té době samozřejmě neexistovaly žádné knihy, videa ani jiné odkazy. Až John Scott vytvořil své kresby hůlkou, pro studenty to bylo skoro až revoluční vidět, jak vypadají pozice. :-)

První rok:

Druhý rok:

Třetí rok:

Třetí rok pokračování:

Když se David Williams začal učit systém Ashtanga jógy, nevěděl o nikom, kdo by cvičil celé čtyři série. Odhodlán naučit se celý sylabus - veškerá Davidova energie na dalších pět let jde do učení a praktikování těchto ásan a pránájámy. Poté, co se naučil poslední pozici řady Advanced B, se podle svých znalostí stal jediným žijícím člověkem, který v té době procvičoval celý sylabus. :-)

Myšlenka byla, že studenti v něm postoupí také v určitém, přiděleném časovém rozpětí.

Jednou se Davida Swensona na ashtangové konferenci v Kalifornii (kde přednášeli a učili tradiční učitelé jako David Swenson, Williams, Addie Stern, Manju Jois atd. a kde jsem samozřejmě nemohla chybět ani já) někdo zeptal, proč byli původně instruováni praktikovat dvakrát denně, řekl, že Pattabhi Jois byl prostě šťastný, že má tento nový proud lidí, se kterými může tak dynamicky pracovat. „Byli jsme pokusní králíci,“.

ZMĚNY OD PŮVODNÍ SEKVENCE ASHTANGA JÓGY

Ve finále toho není tolik, co se změnilo. Musíme si však také uvědomit, že Pattabhi Jois rád tuto sekvenci kdykoli upravil pro jednotlivce – jako to udělal pro Nancy Gilgoff.

Poděkování patří Grimmly2007 za uložení a sdílení fotografií, jednu dobu jsem s ním byla v kontaktu a měl přijet i do Prahy na učitelský trénink s Manju Joisem, a díky patří samozřejmě Nancy Gilgoff.

Not much has been written down about the early days of Ashtanga Yoga when people like Nancy Gilgoff and David Williams, first generation of American Ashtanga Yoga practitioners, learned Ashtanga from Sri K Pattabhi Jois, affectionally known as Guruji. Nancy sent this out many years ago and it's very interesting to read what and how she was taught. This has been posted with Nancy's permission.

"Ashtanga Yoga As It Was (The Long and Short of It)"
By Nancy Gilgoff

The following is the way in which Guruji taught me, Nancy Gilgoff, the Primary and Intermediate series of Ashtanga Yoga during my first trip to Mysore, in 1973. David Williams and I stayed for four months that trip, and had two classes per day (excluding Saturdays and Moon days).

In the first class, I was taught to do five Surya Namaskara A, plus the three finishing postures – Yoga Mudrasana, Padmasana, and Tolasana. The second class, later that day, was five Surya Namaskara A and five Surya Namaskara B, plus the three finishing. In the next class, Guruji told me to only do three each of Surya Namaskara A and B, and to keep it that way in my practice, and then began adding on at least two postures per class, always with the three finishing at the end.

Guruji taught me the standing postures through Parsvottanasana, with no Parivritta Trikonasana or Parivritta Parsvakonasana. After Parsvottanasana he had me jump through to Dandasana.

In the seated postures, there were a minimal number of vinyasas. There were no vinyasas between sides. Moreover, there were no vinyasas between variations – so all of Janu Sirsasana A, B, and C were done together (right side, left side of A, right, left of B, right, left of C), then a vinyasa before Marichyasana. Then all of the Marichyasana variations, A, B, C, and D, were done together, without vinyasas between sides or variations; then a vinyasa before three Navasana. Baddha Konasana, Upavishta Konasana, and Supta Konasana were also grouped together without vinyasas between them. Ubhaya Padangusthasana and Urdhva Mukha Paschimottanasana were also done together, with no vinyasa between – we were taught to simply change the hand position after Ubhaya Padangusthasana and go right into Urdhva Mukha Paschimottanasana.

After Setu Bandhasana, Guruji added in Utthita Hasta Padangusthasana and Ardha Baddha Padmottanasana – but to be put in the series back in the standing sequence, after Parsvottanasana. (Utkatasana and Virabhadrasana were not in the series at this point, nor were Parivritta Trikonasana or Parivritta Parsvakonasana, all of which were added in later.)

Once Utthita Hasta Padangusthasana and Ardha Baddha Padmottanasana were taught and added into their place in the standing sequence, after Setu Bandhasana, Intermediate began immediately with Pashasana. In fact, David and I had no idea that there were two separate series until the end of that first four-month trip, when we were leaving, at which point Guruji gave us a sheet of paper with a list of the postures, which were listed as Primary, Intermediate, Advanced A, and Advanced B. At this point he told us to practice one series a day, and only once a day. While we had been with him in Mysore, we had learned both Primary and Intermediate series in the first two months. He had us practice both series, together, in entirety, twice a day.

Intermediate Series also contained fewer vinyasas back then. There were no vinyasas between sides (in Krounchasana, Bharadvajasana, Ardha Matsyendrasana, Eka Pada Sirsasana, Parighasana, and Gomukhasana). From Shalabhasana through Parsva Dhanurasana, the asanas were done in a group, with a vinyasa only at the end. Ushtrasana through Kapotasana also were done all together, with a vinyasa only after Kapotasana. The same went for Eka Pada Sirsasana through Yoganidrasana – there were no vinyasas until the Chakrasana after Yoganidrasana.

The Intermediate series, as Guruji taught it to us during that first trip, included Vrishchikasana after Karandavasana. We were taught to hold Pincha Mayurasana for five breaths, bring the legs into lotus and lower down into Karandavasana, hold five breaths, inhale up, and then exhale right into Vrishchikasana for five breaths. The series ended with Gomukhasana. David asked for more, and so, per his request, Guruji added Supta Urdhva Pada Vajrasana as well as the seven headstands –Baddha Hasta Sirsasana A, B, C, and D were taught first, with Mukta Hasta Sirsasana A, B, and C following. Guruji said these were from Fourth Series.

Backbends from both the floor (Urdhva Dhanurasana) and standing (“drop-backs”) were taught after Intermediate Series, as was the rest of the finishing sequence (Paschimottanasana, Salamba Sarvangasana, Halasana, Karnapidasana, Urdhva Padmasana, Pindasana, Matsyasana, Uttana Padasana, and Sirsasana). Up until this point, we had just been doing Yoga Mudrasana, Padmasana, and Tolasana at the end of our practice.

Guruji taught us Pranayama after we had learned the entire Intermediate Series (at the end of our third month in Mysore, about a month after learning all of Intermediate).

I think it was when Guruji came to teach on Maui in 1980 (in Paia) that he added in so many vinyasas, while teaching led classes. When I asked him whether or not to do them in my own practice, as I had been practicing without – as he had taught me, he told me to add in the vinyasas to build my strength. By that trip in 1980 there was still no Parivritta Trikonasana, Parivritta Parsvakonasana, Utkatasana, or Virabhadrasana in the practice. (During another, later trip to the States, Guruji added in Parivritta Trikonasana and Parivritta Parsvakonasana. The next time he came back to Maui to teach, he saw us doing Parivritta Parsvakonasana, asked why we were doing it, and said that this was "crazy posture" and that we should take it out. But the whole Maui crew loved it so much that he said we could leave it in. (Utkatasana and Virabhadrasana were perhaps added in at some point in the late 1980’s.)

Originally there were five series: Primary, Intermediate, Advanced A, Advanced B, and the fifth was the “rishi" series.

Jak už praktikuji a učím skoro 15 let, jsem za tyto otázky studentů velmi vděčná. Jasně, že to není jasné všem, ani nemůže. Projdeme si důležité aspekty dechu a nakonec zmíním, jak poznáte, že dýcháte správně.

CO SE DĚJE BĚHEM NAŠÍ PRAXE ASHTANGA JÓGY? JAK TEDY DÝCHÁME? KDE JSOU BANDHY A PROČ O NICH VŮBEC NEMLUVÍM? 

V ashtanga józe je kolem toho značný zmatek kvůli odlišným pokynům. Má učitelka Nancy Gillgoff (první žena ze západu, která se učila Ashtanga jógu s Pattabhi Joisem) vždy říkala: "Free deep breathing with Ujjayi sound" (hluboké uvolněné dýchání se zvukem Ujjayi). To stejné říká i můj učitel, nestarší syn Pattabhi Joise, Manju Jois.

Pattabhi Jois prý téměř nadával studentům, že při dýchání nevydávají dostatek zvuku.

Je tedy zcela jasné, že po svých studentech chtěl, aby dýchali nahlas..? On neuměl anglicky, říkává Manju, proto je těžké říct, co po studentech přesně chtěl. Studenti z Ameriky tomu dali nějaký koncept, ale upřímně, dává nám to smysl? Někteří učitelé vám řeknou, že nedýcháte dostatečně, zatímco jiní, že dýcháte příliš.

NENÍ TO STUPEŇ HLASITOSTI ZVUKU, CO DĚLÁ UJJAYI DECH

Sama hovořím ze své zkušenosti. Někteří studenti dýchají tišeji a já se musím doslova zaposlouchat a naladit se na ně během adjustmentů, přesto dýchají správně. Někdy je fajn, když svému učiteli dovolíte, aby Vás lépe slyšel, ale to je jiné téma. Já sama osobně mám dech také tišší, ale to se stalo přirozeně až v mateřství. Je to technika, ne jak hlasitý dech máme.

Každý, dokonce i malé dítě, může dýchat jako Darth Vader. :-) Ujjayi doslova znamená „ten, kdo vítězí“, jedná se tedy o „dech vítězství“. Nebo se tomuto dechu také říká „dech oceánu“, protože připomíná uklidňující šum vln.

Proč vítězný dech? Během praxe nás zahřeje, začneme se potit a vyplavovat toxiny z těla ven. Síla dechu připomíná bojovníka. Tento dech však působí i na hlubší úrovni. Pomocí tohoto dechu naše mysl utichá, získáváme nad ní kontrolu. 

Tření vzduchu procházejícího hrdlem a plícemi vytváří vnitřní teplo a využívá maximální kapacitu plic, což má za následek vyšší přenos kyslíku: vzhledem k částečnému sevření hrdla je totiž pro dokončení nádechu vyžadováno maximální rozšíření plicních laloků a pro dokončení výdechu je zase nutné maximální stažení hrudníku a břicha. Zkuste si chvíli sednout a dýchat se sevřeným hrdlem. Po chvíli pocítíte velké zklidnění mysli.

Pattabhi Jois také říkával: "Ashtanga je o dýchání, zbytek už je jen ohýbání. Můžete dýchat? Můžete praktikovat jógu."

JAK NA TO?

Základem je sevřít zadní část krku. Zkuste s otevřenou pusou vydechnout haaa, ale ne se silným h, spíše jako když jste naštvaní, sevřete pěst a řeknete "grrr" pak to zkuste s nádechem a pak to stejné se zavřenou pusou. Tím vznikne velmi jemný zvuk, cítíte vzduch ve svém hrdle a dá se přirovnat právě zvuku moře.

Přestože dochází ke stažení hrdla, vzduch proudí dovnitř a ven pouze nosními dírkami, rty nechte velmi jemně sevřené, jazyk na horním patře těsně za zuby.

DECH JE SILNÝ, PŘITOM JEMNÝ. NENÍ ZDE ŽÁDNÉ NÁSILÍ.

Ujjayi je intenzivní. Jedná se o pránájámu, na dýchání zde musí být kladen důraz – nikoli ve spojení s náročnou praxí ásan. Určitě ne na hodinu a půl, po celou dobu naší praxe. Závěr - Ujjayi je samo o sobě pránájáma.

Jak tedy dýcháme v Ashtanga józe? Znovu zopakuji instrukci: hluboké a uvolněné dýchání se zvukem Ujjayi.

Když s Ashtanga jógou začínáte, moje instrukce bude znít, hlavně dýchejte, dýchejte pouze nosem. Přeci jen začínáme s Pozdravy Slunci a to je zpočátku opravdu velmi těžké udýchat. Až poté si s Vámi sednu a zkoušíme nácvik sevření hrdla.

JÓGOVÉ DÝCHÁNÍ ZNAMENÁ BANDHA

To je důvod, proč nemůžeme oddělit dech od bandhy. To je důvod, proč mne učil můj učitel Manju Jois o bandhách vůbec nemluvit. Kontrakce (uddiyana bandha) spodní části břicha zvýší způsob, jakým je dech přijímán do těla, což umožňuje plnější dech.

Bez tohoto druhu dýchání můžeme dýchat jen velmi mělce. Což znamená, že v podstatě nelze bandhu a dech oddělit. Je to jedna a ta samá věc. Plný a opravdový jógový dech se musí spoléhat na bandhu. Bandhy neuvidí nikdo na venek, ale vy i váš učitel cítíte a vnímáte, jak dýcháte.

PROČ NÁM JE TAK KU PROSPĚCHU HLUBOKÉ DÝCHÁNÍ?

Obecně platí, že využíváme velmi málo kapacity našich plic. Odhadem, méně než třetinu toho, co naše plíce pojmou, pokud jde o vzduch. Zmíním brániční dýchání, ale nechci to tak nazývat. Pojďme se spíš zaměřit na oblast, kde se setkávají dvě přední spodní žebra. Místo velkého významu v mnoha kulturách (například v japonštině nazývané hara, v čínštině dan tien).

Právě zde se bránice upíná na svalovou strukturu těla. Právě zde jsme soustředěni v samotném centru naší síly v nejhlubším prožívání naší energie v těle, našeho dechu. Není to ale jednoduché, chce to praxi a zapojení bandh. 

JAK TEDY POZNÁTE, ŽE SPRÁVNĚ DÝCHÁTE?

Po cvičení byste se neměli cítit prázdní, vystresovaní nebo napjatí. Neměli byste být vyčerpaní, naopak byste se měli cítit plni energie a vaše mysl by měla být klidná a tichá. Buňky jsou povzbuzeny koupelí ve zdravější, okysličené krvi, což má obrovský pozitivní efekt na náš organismus - doslova nás nakopne, zklidní a vyčistí hlavu.

Pattabhi Jois to všechno nazýval čištění naší krve. Tedy, ve skutečnosti to nazval vaření krve - "blood boiling".

HLOUBKA A RYCHLOST DECHU JSOU DVĚ RŮZNÁ TÉMATA

Tamas je kvalitou netečnosti a potenciálu. Vše v přírodě obsahuje kvality sattvy, rajasu a tamasu, ale v různých poměrech. Když jsme pozitivní a šťastní, klidní, vyrovnaní, jsme více sattva. Když jsme aktivní a intenzivní, jsme více rajas, a když jsme pomalí a letargičtí, jsme více tamas.

Vemte si, něco se děje ve vašem životě a vy se sotva s těžkostí dobelháte na svou podložku/koberec. Cítíte, že se Vám nechce, cítíte se těžcí. Nebo mi často maminky říkají, že když si stoupnou na podložku, tak se jim strašně nechce. Zde je důležité proplout svou praxí nejrychleji jak to jde. Tj. z tamasické energie se dostat do rajasické.

Jsme-li v plné síle, intenzivní a aktivní, zde je čas pak na zpomalení. Praxi nechcete hnát, naopak ji mít více meditační. Tj. z rajasické energie přejít do sattvické.

To je celý princip rychlosti v praxi. Do doby než stojíte na své podložce, často nepoznáte, jak na tom jste. Proto je důležité se na tu podložku hlavně postavit - A DÝCHAT. :-) KVALITA PRAXE JE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ KVANTITA.

Nancy říkává, že jestliže se nám v hlavě stále honí myšlenky, zesilte na hlasitosti zvuku. Alespoň na chvíli, ať myšlenky neslyšíte.

Namaste

Ashtangu praktikuji pravidelně cca 15 let. Pár let předtím jsem vyzkoušela různé směry jógy, ale přiznám se, stále jsem hledala, možná hledala více sebe. Byla jsem velmi plachá, přála si být neviditelná a toužila jsem po něčem víc, než pouze po fyzickém cvičení, které jsem v té době tolik potřebovala.

Život není o ničem jiném než o tom, že si stále volíme cesty. Pokud se rozhodneme dobře, náš život se zlepší. Když už se vydáme na cestu jógy, často není cesty zpět. Jsme jiní. Měníme se. Vnímáme věci jinak a jsme schopni si zvolit.  

Dobrá rozhodnutí by měla přinést do života dobré věci – ale co když ne?

To je ve skutečnosti jedna z nejzávažnějších otázek po celá staletí. Překážky k dosažení dobrého života se ukazují jako neskutečně silné a mocné. Mluvím o:

• Katastrofálních nehodách
• Vážném onemocnění, smrti blízkého člověka
• Destruktivní masové události: válka, hladomor, mor
• Přírodních silách: klimatické změny, zemětřesení, bouře, požáry, povodně
• Ekonomických zvratech a kolapsech
• Politických převratech
• Předsudcích a netoleranci
• Psychických problémech, jako je úzkost a deprese
• Starých a hlubokých zranění, traumat z minulosti ...

Dal by se přidat problém zla, sklon k násilí, zvrácenost lidské povahy a tak dále. Ale význam je jasný: Dosažení dobrého života s sebou nese mnoho obtíží. Přesto s optimismem, sebevědomím a vírou v pokrok – ať to stojí cokoliv – se každá generace vrhla kupředu, aby věci změnila k lepšímu. Kam se podíváme, tam jsou pohyby ke změně. Celoživotní zdraví, světový mír, zvrácení změny klimatu a boj za rasovou rovnost, to vše závisí na víře, že změna je možná.

Mám stejné přesvědčení, ale tento dlouhý seznam překážek nelze ignorovat. Zde nastupuje radikální alternativa: transformace.

Transformace se liší od změny. Pokud teploměr stoupá nebo klesá, je to změna. Když se voda promění v led, sníh nebo páru, je to transformace. Na tom byl postaven celý vesmír. Velký třesk vytvořil vířící chaos energie, který se po eony transformoval na subatomární částice, atomy, molekuly, hvězdy, galaxie, prvky periodické tabulky, organické chemikálie a život.

Tyto dramatické proměny mají v sobě něco tajemného. Je velmi záhadné, že by se dva plyny, kyslík a vodík, měly spojit za vzniku vody. Spojení jejich atomů je snadno vysvětlitelné v základní chemii, ale výsledek, kapalina, která je univerzálním rozpouštědlem, nemá nic společného s vlastnostmi dvou plynů.

Tento prvek tajemství prostupuje i našimi proměnami. Lidská transformace je jádrem náboženství. Bůh nebo bohové údajně umožňují, aby byl člověk vykoupen, spasen, vyzdvižen do nebe, osvícen, stal se svatým... Tyto magické proměny se velmi liší od běžných změn. Naše racionální stránka může být skeptická a vždy existuje možnost náboženství úplně odmítnout, ale to není v rozporu s tím, že transformace v sobě skrývá svůdné kouzlo. Utéct od strastí lidské existence a možnosti katastrofy je mnohem lepší varianta než záviset na postupných změnách.

Jak nám bylo řečeno, transformace prostřednictvím náboženství závisí na neochvějné víře a oddanosti. Ale vždy existovala jiná cesta k transformaci: vědomí. Vědomí může projít tak radikální transformací, jako je přeměna vody v led, sníh nebo páru. Proces nemusí být tajemný. Představte si zamilovanost, univerzální zkušenost, která mění vše v psychologii člověka. Existují „aha“ momenty, náhlé záblesky blaženosti a extáze a takzvané vrcholné zážitky, které jsou transformační. Existují také negativní stavy vědomí, jako je smutek a chronická deprese.

Jak lze dosáhnout transformace pozitivního druhu? Zamilovanost, „aha“ momenty a záblesky blaženosti a extáze jsou přechodné. Existuje však trvalý aspekt vědomí, známý jako transcendence nebo překračování. Na nejzákladnější úrovni se můžete ztotožnit s mentální aktivitou nebo můžete přesunout svou věrnost k tiché mysli, která leží hlouběji než mentální aktivita.

To je jediná volba, která vede k transformaci. Tento posun v důvěru změní naši pozornost pryč od neustálého proudu každodenních zážitků, což nás vede k prozkoumání podstaty vědomí, jak v nás existuje. Mezi objevy na cestě k transformaci patří:

• Vědomí, že jste v bezpečí
• Vědomí, že jste součástí vyššího plánu
• Uvědomění si, že existuje vyšší vědomí
• Nalezení klidu, který je nedotčený utrpením
• Zjištění, že existuje úroveň povědomí, která přináší řešení každého problému a odpovědi na každou otázku
• Prožívání blaženosti
• Vidět skrz iluzi fyzického světa
• Důvěřovat v ve vyšší vedení, které nás podporuje
• Oprostit se od všech omezení
• Nalezení svého pravého já
• Zjištění, že život je nekonečné pole
• ...

To jsou objevy, které žádná změna na povrchu života nemůže přinést. Nejsou věcí víry. Jsou to neměnné vlastnosti vědomí samotného.

Neříkám, že všechny tyto objevy se dějí najednou nebo v nějakém pořadí. Když jsme se na základní škole naučili číst, naše vědomí se vyvinulo – vstoupili jsme do neomezeného světa psaného jazyka. Stát se zralým dospělým trvá delší dobu, ale je to také evoluční krok ve vědomí.

Když se staneme hledajícími, rozhodneme se jít duchovní cestou nebo toužíme po osvícení, funguje stejný proces, evoluce vědomí. To zase závisí na naší schopnosti překonat každodenní zdání reality.

Myslím si, že možnost transformace je tím nejdůležitějším objevem, který můžeme udělat. Je to první krok ve všech transformacích, které následují.

Ve skutečnosti z nás vědomá transformace dělá lidi, nebo ne? Je to nejcennější dar sebeuvědomění.