- KNIHA
-
ASHTANGA
- BLOG
- KONTAKT
- O PETŘE
- Leela Yoga Rugs 10% OFF
Jsou to okamžiky, které zkouší naši víru. Okamžiky, které zkouší, nakolik tomu, o čem tak rádi mluvíme, také skutečně věříme. Nakolik to skutečně žijeme. Nakolik jsme schopni se pustit a udělat krok, i když nevíme, zda se v té tmě nachází pevná půda pod nohama anebo jen vzduchoprázdno.
Můžeme na ně tedy koukat jako na prokletí, utrpení, anebo naopak jako na dary. A "vesmír" ví, jak nejlépe tento náš pohled od jednoho k druhému proměnit. Stejně tak jako u všeho, co se chceme naučit. Dává nám příležitosti zkoušet to. A to tím víc, čím víc o to žádáme. Čím víc říkáme, že chceme být svobodní.
Svobodu nám totiž nemůže dát nikdo vně. Svoboda je naše volba. Volba, která v sobě obsahuje i přijetí toho, že abychom byli skutečně svobodní, možná budeme muset chvíli kráčet temnotou a jediné světlo, které nám bude svítit na cestu, bude neviditelné. Bude totiž schované uvnitř nás - abychom ho tam nakonec díky té tmě okolo objevili.
Namaste
Když se probudím, tak asi 15 minut nic nedělám. Jen ležím v posteli a soustředím se na to, abych byla v klidu. Poté začnu svou praxi jógy, která pokračuje pránájámou a končím meditací. Jsou dny, kdy mám potřebu méně fyzické praxe a po Pozdravech slunci rovnou usedám do meditace. Ta zahrnuje reflexi, všímavou pozornost; zahrnuje praxi mantry. Zahrnuje stanovení záměru, uvědomění si těla, uvědomění si mentálních stavů, nořím se hlouběji tam, kde nic není, jen ticho, kde jsem vší a ničím.
Slýcháváme, že meditace a všímavost mohou prospět našemu zdraví a pohodě, ale… jak „utišit mysl?“
Klíčem k tomu, abychom se naučili meditovat a vyvinuli meditační praxi, je najít to pravé pro sebe, co funguje nám. Na výběr je mnoho různých druhů meditace – vedené, neřízené, vhled (Vipassana), soustředěná pozornost, milující laskavost a další, existují i meditace v pohybu, můžete jít pravidelně na vědomou procházku a zaměřit se pouze jen na svůj dech.
Mantra meditační technika
Mantra je slovo nebo fráze, kterou si během meditace tiše opakujete. Účelem mantry je mít něco, na co můžeme zaměřit svou pozornost, než jsou naše myšlenky. Někdo rád používá slova jako „Mír“ nebo „Láska“. Možná budete chtít použít mantru So Hum, běžně používanou sanskrtskou mantru, která se překládá jako „Já jsem“.
Najděte si pohodlné místo k sezení.
Nejlepší je najít si klidné místo, kde nebudete rušeni. Není třeba sedět se zkříženýma nohama na podlaze, pokud to pro vás není pohodlné. Můžete sedět na židli, pohovce nebo na podlaze zády ke zdi. Můžete se podepřít polštáři, nebo přikrývkami. Cílem je sedět co nejvíce vzpřímeně a přitom si zachovat pohodlí. Leh na zádech se většinou nedoporučuje, protože většina lidí v této poloze usíná, ale můžete to zkusit, pokud je vám sezení nepříjemné. Jemně zavřete oči a začněte tím, že se zhluboka nadechnete.
Začněte si svou mantru tiše opakovat, aniž byste pohnuli jazykem nebo rty. Jazyk mějte na horním patře těsně za zuby.
Opakování mantry by mělo být jemné a uvolněné. Není potřeba se nutit. Mantra nemusí jít s dechem, ale může. Například, pokud používáte So Hum jako svou mantru, můžete tiše opakovat So při nádechu a Hum při výdechu. Jak vaše meditace pokračuje, dovolte dechu, aby upadl do svého vlastního rytmu. Opakování vaší mantry by mělo být téměř bez námahy. Někdy je užitečné si představit, že spíše než opakování mantry pro sebe, ve skutečnosti posloucháte, jak vám ji někdo šeptá do ucha.
Nesnažte se zastavit své myšlenky nebo vyprázdnit svou mysl.
Jak budete pokračovat ve své meditaci, nevyhnutelně zjistíte, že se od mantry vzdalujete. Je to lidská přirozenost a normální, že se mysl toulá. Nesnažte se zastavit své myšlenky nebo „vyprázdnit mysl“. Kdykoli si uvědomíte, že se vaše pozornost odklonila od vaší mantry k myšlenkám nebo jiným rozptýlením během meditace, jednoduše se vraťte k tichému opakování mantry.
Přestaňte opakovat mantru.
Po přibližně 20 až 30 minutách můžete přestat opakovat svou mantru a pokračovat v sedě se zavřenýma očima.
Pokud zjistíte, že 20 až 30 minut je pro vás příliš dlouho, začněte s jakýmkoliv množstvím času, který můžete, a pomalu se zvyšujte na 20 až 30 minut. I pár minut každodenní meditace je prospěšné.
Výhody meditace jsou největší při každodenní praxi.
V ideálním případě může být meditace provedena jako první věc ráno po vstávání a poté znovu na konci dne.
Namaste
Petra
Původní série Ashtanga jógy se liší od toho, jak se studenti dnes učí „tradiční sekvenci“. Když první západní studenti dorazili do Mysore (Nancy Gilgoff a David Williams), nebyli to první studenti Pattabhi Joise. Pattabhi Jois učil ze svého domova v Mysore po mnoho let. Po odchodu do důchodu v roce 1973 vyučoval na plný úvazek jako vedoucí katedry sanskrtu na univerzitě v Mysore.
Guruji měl pro svých několik místních studentů ‚Sylabus jógy‘ a naučit se ho trvalo několik let. Strojem psaný sylabus byl zarámován a pověšen na stěnu shaly (na obrázcích níže).
Když David Williams přijel v roce 1973, Guruji mu řekl, že osnovou je seznam čtyř sérií ásan a pránájámy. Studenti museli vstát ze svých podložek, aby se mohli podívat na seznam jmen pozic, aby viděli, co bude následovat. V té době samozřejmě neexistovaly žádné knihy, videa ani jiné odkazy. Až John Scott vytvořil své kresby hůlkou, pro studenty to bylo skoro až revoluční vidět, jak vypadají pozice. :-)
První rok:
Druhý rok:
Třetí rok:
Třetí rok pokračování:
Když se David Williams začal učit systém Ashtanga jógy, nevěděl o nikom, kdo by cvičil celé čtyři série. Odhodlán naučit se celý sylabus - veškerá Davidova energie na dalších pět let jde do učení a praktikování těchto ásan a pránájámy. Poté, co se naučil poslední pozici řady Advanced B, se podle svých znalostí stal jediným žijícím člověkem, který v té době procvičoval celý sylabus. :-)
Myšlenka byla, že studenti v něm postoupí také v určitém, přiděleném časovém rozpětí.
Jednou se Davida Swensona na ashtangové konferenci v Kalifornii (kde přednášeli a učili tradiční učitelé jako David Swenson, Williams, Addie Stern, Manju Jois atd. a kde jsem samozřejmě nemohla chybět ani já) někdo zeptal, proč byli původně instruováni praktikovat dvakrát denně, řekl, že Pattabhi Jois byl prostě šťastný, že má tento nový proud lidí, se kterými může tak dynamicky pracovat. „Byli jsme pokusní králíci,“.
ZMĚNY OD PŮVODNÍ SEKVENCE ASHTANGA JÓGY
Ve finále toho není tolik, co se změnilo. Musíme si však také uvědomit, že Pattabhi Jois rád tuto sekvenci kdykoli upravil pro jednotlivce – jako to udělal pro Nancy Gilgoff.
Poděkování patří Grimmly2007 za uložení a sdílení fotografií, jednu dobu jsem s ním byla v kontaktu a měl přijet i do Prahy na učitelský trénink s Manju Joisem, a díky patří samozřejmě Nancy Gilgoff.
Not much has been written down about the early days of Ashtanga Yoga when people like Nancy Gilgoff and David Williams, first generation of American Ashtanga Yoga practitioners, learned Ashtanga from Sri K Pattabhi Jois, affectionally known as Guruji. Nancy sent this out many years ago and it's very interesting to read what and how she was taught. This has been posted with Nancy's permission.
The following is the way in which Guruji taught me, Nancy Gilgoff, the Primary and Intermediate series of Ashtanga Yoga during my first trip to Mysore, in 1973. David Williams and I stayed for four months that trip, and had two classes per day (excluding Saturdays and Moon days).
In the first class, I was taught to do five Surya Namaskara A, plus the three finishing postures – Yoga Mudrasana, Padmasana, and Tolasana. The second class, later that day, was five Surya Namaskara A and five Surya Namaskara B, plus the three finishing. In the next class, Guruji told me to only do three each of Surya Namaskara A and B, and to keep it that way in my practice, and then began adding on at least two postures per class, always with the three finishing at the end.
Guruji taught me the standing postures through Parsvottanasana, with no Parivritta Trikonasana or Parivritta Parsvakonasana. After Parsvottanasana he had me jump through to Dandasana.
In the seated postures, there were a minimal number of vinyasas. There were no vinyasas between sides. Moreover, there were no vinyasas between variations – so all of Janu Sirsasana A, B, and C were done together (right side, left side of A, right, left of B, right, left of C), then a vinyasa before Marichyasana. Then all of the Marichyasana variations, A, B, C, and D, were done together, without vinyasas between sides or variations; then a vinyasa before three Navasana. Baddha Konasana, Upavishta Konasana, and Supta Konasana were also grouped together without vinyasas between them. Ubhaya Padangusthasana and Urdhva Mukha Paschimottanasana were also done together, with no vinyasa between – we were taught to simply change the hand position after Ubhaya Padangusthasana and go right into Urdhva Mukha Paschimottanasana.
After Setu Bandhasana, Guruji added in Utthita Hasta Padangusthasana and Ardha Baddha Padmottanasana – but to be put in the series back in the standing sequence, after Parsvottanasana. (Utkatasana and Virabhadrasana were not in the series at this point, nor were Parivritta Trikonasana or Parivritta Parsvakonasana, all of which were added in later.)
Once Utthita Hasta Padangusthasana and Ardha Baddha Padmottanasana were taught and added into their place in the standing sequence, after Setu Bandhasana, Intermediate began immediately with Pashasana. In fact, David and I had no idea that there were two separate series until the end of that first four-month trip, when we were leaving, at which point Guruji gave us a sheet of paper with a list of the postures, which were listed as Primary, Intermediate, Advanced A, and Advanced B. At this point he told us to practice one series a day, and only once a day. While we had been with him in Mysore, we had learned both Primary and Intermediate series in the first two months. He had us practice both series, together, in entirety, twice a day.
Intermediate Series also contained fewer vinyasas back then. There were no vinyasas between sides (in Krounchasana, Bharadvajasana, Ardha Matsyendrasana, Eka Pada Sirsasana, Parighasana, and Gomukhasana). From Shalabhasana through Parsva Dhanurasana, the asanas were done in a group, with a vinyasa only at the end. Ushtrasana through Kapotasana also were done all together, with a vinyasa only after Kapotasana. The same went for Eka Pada Sirsasana through Yoganidrasana – there were no vinyasas until the Chakrasana after Yoganidrasana.
The Intermediate series, as Guruji taught it to us during that first trip, included Vrishchikasana after Karandavasana. We were taught to hold Pincha Mayurasana for five breaths, bring the legs into lotus and lower down into Karandavasana, hold five breaths, inhale up, and then exhale right into Vrishchikasana for five breaths. The series ended with Gomukhasana. David asked for more, and so, per his request, Guruji added Supta Urdhva Pada Vajrasana as well as the seven headstands –Baddha Hasta Sirsasana A, B, C, and D were taught first, with Mukta Hasta Sirsasana A, B, and C following. Guruji said these were from Fourth Series.
Backbends from both the floor (Urdhva Dhanurasana) and standing (“drop-backs”) were taught after Intermediate Series, as was the rest of the finishing sequence (Paschimottanasana, Salamba Sarvangasana, Halasana, Karnapidasana, Urdhva Padmasana, Pindasana, Matsyasana, Uttana Padasana, and Sirsasana). Up until this point, we had just been doing Yoga Mudrasana, Padmasana, and Tolasana at the end of our practice.
Guruji taught us Pranayama after we had learned the entire Intermediate Series (at the end of our third month in Mysore, about a month after learning all of Intermediate).
I think it was when Guruji came to teach on Maui in 1980 (in Paia) that he added in so many vinyasas, while teaching led classes. When I asked him whether or not to do them in my own practice, as I had been practicing without – as he had taught me, he told me to add in the vinyasas to build my strength. By that trip in 1980 there was still no Parivritta Trikonasana, Parivritta Parsvakonasana, Utkatasana, or Virabhadrasana in the practice. (During another, later trip to the States, Guruji added in Parivritta Trikonasana and Parivritta Parsvakonasana. The next time he came back to Maui to teach, he saw us doing Parivritta Parsvakonasana, asked why we were doing it, and said that this was "crazy posture" and that we should take it out. But the whole Maui crew loved it so much that he said we could leave it in. (Utkatasana and Virabhadrasana were perhaps added in at some point in the late 1980’s.)
Originally there were five series: Primary, Intermediate, Advanced A, Advanced B, and the fifth was the “rishi" series.
Jak už praktikuji a učím skoro 15 let, jsem za tyto otázky studentů velmi vděčná. Jasně, že to není jasné všem, ani nemůže. Projdeme si důležité aspekty dechu a nakonec zmíním, jak poznáte, že dýcháte správně.
V ashtanga józe je kolem toho značný zmatek kvůli odlišným pokynům. Má učitelka Nancy Gillgoff (první žena ze západu, která se učila Ashtanga jógu s Pattabhi Joisem) vždy říkala: "Free deep breathing with Ujjayi sound" (hluboké uvolněné dýchání se zvukem Ujjayi). To stejné říká i můj učitel, nestarší syn Pattabhi Joise, Manju Jois.
Pattabhi Jois prý téměř nadával studentům, že při dýchání nevydávají dostatek zvuku.
Je tedy zcela jasné, že po svých studentech chtěl, aby dýchali nahlas..? On neuměl anglicky, říkává Manju, proto je těžké říct, co po studentech přesně chtěl. Studenti z Ameriky tomu dali nějaký koncept, ale upřímně, dává nám to smysl? Někteří učitelé vám řeknou, že nedýcháte dostatečně, zatímco jiní, že dýcháte příliš.
Sama hovořím ze své zkušenosti. Někteří studenti dýchají tišeji a já se musím doslova zaposlouchat a naladit se na ně během adjustmentů, přesto dýchají správně. Někdy je fajn, když svému učiteli dovolíte, aby Vás lépe slyšel, ale to je jiné téma. Já sama osobně mám dech také tišší, ale to se stalo přirozeně až v mateřství. Je to technika, ne jak hlasitý dech máme.
Každý, dokonce i malé dítě, může dýchat jako Darth Vader. :-) Ujjayi doslova znamená „ten, kdo vítězí“, jedná se tedy o „dech vítězství“. Nebo se tomuto dechu také říká „dech oceánu“, protože připomíná uklidňující šum vln.
Proč vítězný dech? Během praxe nás zahřeje, začneme se potit a vyplavovat toxiny z těla ven. Síla dechu připomíná bojovníka. Tento dech však působí i na hlubší úrovni. Pomocí tohoto dechu naše mysl utichá, získáváme nad ní kontrolu.
Tření vzduchu procházejícího hrdlem a plícemi vytváří vnitřní teplo a využívá maximální kapacitu plic, což má za následek vyšší přenos kyslíku: vzhledem k částečnému sevření hrdla je totiž pro dokončení nádechu vyžadováno maximální rozšíření plicních laloků a pro dokončení výdechu je zase nutné maximální stažení hrudníku a břicha. Zkuste si chvíli sednout a dýchat se sevřeným hrdlem. Po chvíli pocítíte velké zklidnění mysli.
Pattabhi Jois také říkával: "Ashtanga je o dýchání, zbytek už je jen ohýbání. Můžete dýchat? Můžete praktikovat jógu."
Základem je sevřít zadní část krku. Zkuste s otevřenou pusou vydechnout haaa, ale ne se silným h, spíše jako když jste naštvaní, sevřete pěst a řeknete "grrr" pak to zkuste s nádechem a pak to stejné se zavřenou pusou. Tím vznikne velmi jemný zvuk, cítíte vzduch ve svém hrdle a dá se přirovnat právě zvuku moře.
Přestože dochází ke stažení hrdla, vzduch proudí dovnitř a ven pouze nosními dírkami, rty nechte velmi jemně sevřené, jazyk na horním patře těsně za zuby.
Ujjayi je intenzivní. Jedná se o pránájámu, na dýchání zde musí být kladen důraz – nikoli ve spojení s náročnou praxí ásan. Určitě ne na hodinu a půl, po celou dobu naší praxe. Závěr - Ujjayi je samo o sobě pránájáma.
Jak tedy dýcháme v Ashtanga józe? Znovu zopakuji instrukci: hluboké a uvolněné dýchání se zvukem Ujjayi.
Když s Ashtanga jógou začínáte, moje instrukce bude znít, hlavně dýchejte, dýchejte pouze nosem. Přeci jen začínáme s Pozdravy Slunci a to je zpočátku opravdu velmi těžké udýchat. Až poté si s Vámi sednu a zkoušíme nácvik sevření hrdla.
To je důvod, proč nemůžeme oddělit dech od bandhy. To je důvod, proč mne učil můj učitel Manju Jois o bandhách vůbec nemluvit. Kontrakce (uddiyana bandha) spodní části břicha zvýší způsob, jakým je dech přijímán do těla, což umožňuje plnější dech.
Bez tohoto druhu dýchání můžeme dýchat jen velmi mělce. Což znamená, že v podstatě nelze bandhu a dech oddělit. Je to jedna a ta samá věc. Plný a opravdový jógový dech se musí spoléhat na bandhu. Bandhy neuvidí nikdo na venek, ale vy i váš učitel cítíte a vnímáte, jak dýcháte.
Obecně platí, že využíváme velmi málo kapacity našich plic. Odhadem, méně než třetinu toho, co naše plíce pojmou, pokud jde o vzduch. Zmíním brániční dýchání, ale nechci to tak nazývat. Pojďme se spíš zaměřit na oblast, kde se setkávají dvě přední spodní žebra. Místo velkého významu v mnoha kulturách (například v japonštině nazývané hara, v čínštině dan tien).
Právě zde se bránice upíná na svalovou strukturu těla. Právě zde jsme soustředěni v samotném centru naší síly v nejhlubším prožívání naší energie v těle, našeho dechu. Není to ale jednoduché, chce to praxi a zapojení bandh.
Po cvičení byste se neměli cítit prázdní, vystresovaní nebo napjatí. Neměli byste být vyčerpaní, naopak byste se měli cítit plni energie a vaše mysl by měla být klidná a tichá. Buňky jsou povzbuzeny koupelí ve zdravější, okysličené krvi, což má obrovský pozitivní efekt na náš organismus - doslova nás nakopne, zklidní a vyčistí hlavu.
Pattabhi Jois to všechno nazýval čištění naší krve. Tedy, ve skutečnosti to nazval vaření krve - "blood boiling".
Tamas je kvalitou netečnosti a potenciálu. Vše v přírodě obsahuje kvality sattvy, rajasu a tamasu, ale v různých poměrech. Když jsme pozitivní a šťastní, klidní, vyrovnaní, jsme více sattva. Když jsme aktivní a intenzivní, jsme více rajas, a když jsme pomalí a letargičtí, jsme více tamas.
Vemte si, něco se děje ve vašem životě a vy se sotva s těžkostí dobelháte na svou podložku/koberec. Cítíte, že se Vám nechce, cítíte se těžcí. Nebo mi často maminky říkají, že když si stoupnou na podložku, tak se jim strašně nechce. Zde je důležité proplout svou praxí nejrychleji jak to jde. Tj. z tamasické energie se dostat do rajasické.
Jsme-li v plné síle, intenzivní a aktivní, zde je čas pak na zpomalení. Praxi nechcete hnát, naopak ji mít více meditační. Tj. z rajasické energie přejít do sattvické.
To je celý princip rychlosti v praxi. Do doby než stojíte na své podložce, často nepoznáte, jak na tom jste. Proto je důležité se na tu podložku hlavně postavit - A DÝCHAT. :-) KVALITA PRAXE JE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ KVANTITA.
Nancy říkává, že jestliže se nám v hlavě stále honí myšlenky, zesilte na hlasitosti zvuku. Alespoň na chvíli, ať myšlenky neslyšíte.
Namaste
Ashtangu praktikuji pravidelně cca 15 let. Pár let předtím jsem vyzkoušela různé směry jógy, ale přiznám se, stále jsem hledala, možná hledala více sebe. Byla jsem velmi plachá, přála si být neviditelná a toužila jsem po něčem víc, než pouze po fyzickém cvičení, které jsem v té době tolik potřebovala.
Zdravotně jsem na tom nebyla nejlépe. V 17ti letech jsem měla nehodu, poranila jsem si páteř, kdy jsem nějakou dobu byla v nemocnici a poté nemohla asi dva měsíce chodit a páteř hůře udržela i pár let potom. Trpěla jsem silnými bolestmi a k tomu se přidali i jiné zdravotní potíže, díky nimž jsem zjistila třeba i intoleranci na lepek. Říkali mi, že sportovat nikdy nebudu. Já se s tím však nebyla schopná smířit a už tenkrát jsem hledala cesty. V 18ti letech jsem se odstěhovala do Prahy za prací a studiem a v 25 letech odjela do Anglie za prací a zlepšení Angličtiny. Tam jsem poprvé ochutnala tradiční Ashtanga jógu a potkala svého učitele Manju Joise a rozhodla se s ním studovat víc, než na pouhém workshopu.
Mysore lekce v Newcastle upon Tyne byly úplně jiné, než jsem dosud zažila. Ten dech v místnosti, ta energie na lekcích byla nepopsatelná. Sérii jsem neuměla (v ČR Ashtanga byla tenkrát dost osekaná) a začínala jsem téměř od znovu a učila se postupně. Na lekcích byli mladí i postarší studenti, flexibilní i zatuhlí, zdraví i nemocní, téměř půlka studentů byli muži. Když jsem se poprvé postavila na podložku tam, cítila jsem neuvěřitelnou energii, která proudila tělem a cítila jsem, že se něco děje. Tato zkušenost se nedá popsat ani do slov, protože nemá ani žádný koncept.
Začala jsem s denní praxí jógy tam, jezdila za Manjuem různě po světě. Věřte nebo ne, po dvou měsících denní praxe jsem se naučila druhou sérii Ashtanga jógy a po třech letech pravidelné praxe jsem se učila sérii třetí. Já! V ten den jsem praktikovala Druhou sérii a Manju za mnou přišel, že je čas na třetí sérii. Učitel ve mne věřil víc, než já sama v sebe a já mu s pokorou a oddaností dala důvěru.
Časem si mne Manju pamatoval a pak jednou za mnou přišel a ptal se mne, kdo jsem a odkud jsem a jestli nechci s ním a jeho stálými studenty přijít na oběd, který pro ně vařil. Vůbec jsem nevěděla, co odpovědět. Odpověděl tenkrát za mně: See you soon!
Hádáte správně, že po čase jsem získala sílu a flexibilitu, záda přestali bolet a já dokázala stát rovně. To, co se dělo na podložce, se zrcadlilo na duševní úrovni. Spolu s tělem jsem se měnila i já, staré věci odcházeli, já je pouštěla. Samozřejmě časem přicházeli zkoušky a výzvy, jak v životě, tak i na podložce. Naše praxe má tisíce podob, přesto na povrch je stále stejná.
Jóga mne doslova postavila na nohy. Je úžasné se cítit skvěle ve vlastním těle. Mám asi štěstí v tom, že když bych přestala cvičit, psala bych jiný příběh.
Student může mít pocit, že přísná pravidla v Ashtanga józe omezují, já naopak cítím, že dávají svobodu. Stejně tak, jak na silnici, víte, že máte zastavit na červenou, že dáváte přednost zprava, kdy musíte zpomalit a kdy můžete naopak zrychlit. Čím víc toho vím (15 let praxe je však ni), tím více cítím pokoru a cítím, že jsem stále na začátku. A vlastně i mí studenti jsou moji učitelé.
Když mi před lety zemřel můj táta, srazilo mne to na kolena. Přišlo i mé první zranění (mimo podložku podotýkám). Nezvládla jsem cvičit víc, než Pozdravy Slunci a denně jsem se nestačila divit, kolik poznání i v takovém jednoduchém pohybu je. Ladila jsem je jako struny a cítila obrovskou vděčnost, že mohu.
Když mi ani ne před rokem zemřela máma, tajila jsem dech... Má mantra byla - dýchej ...
Každý máme svůj příběh a během života těch příběhů není málo. Jóga je úžasný prostředek, berlička, která nám v životě může pomoci.
Slunce nepotřebujeme hledat ve světle svíčky. Když vychází, uvědomujeme si to zcela intuitivně, a stejně tak když nám přichází na pomoc učitel. Instinktivně cítíme, že se učitel objevil v našem životě.
Určité poznání a dovednosti bez učitele nejsou možné.
Říká se, že základními vlastnostmi žáka je skutečná touha po poznání a vytrvalost. Právě ta vytrvalost je klíčová, učel se pak může stát našim průvodcem.
V Ashtanze říkáme 99 % praxe a 1 % teorie.
Jak vysvětluje můj učitel Manju Jois: “Ásana, pránájáma, pratjáhára, dhárana, dhjána, samádhi – to jsou kroky. Původně to začíná jama, nijama, ásana, pránájáma… Ale když se nad tím zamyslíte, tak uvidíte, že nemůžete dělat jamu a nijamu dřív než ásany. Proto je potřeba začít ásanami. Nemusíte také jít až úplně k samádhi. Když budete dělat ásany, pránájámu a mantry, tak v tom už je obsažena jama i nijama.
Samádhi-sthiti [stav samádhi] znamená být osvícený, být šťastný. Toho se snažíme dosáhnout.”
Jamy a Nijamy pocházejí z velmi dobře známého textu Pataňdžaliho jóga sútry. Pataňdžali je známým mudrcem, ale je velmi nepravděpodobné, že by tyto texty napsal jeden muž – a mnohem pravděpodobnější je, že tyto texty jsou vyvrcholením toho, co skupina Patanjaliho žáků napsala po určitou dobu.
Aniž bychom zacházeli do přílišných podrobností – jógové sútry nejsou v podstatě ani tak hlubokou a filozofickou knihou, jak si mnozí mohou myslet, ale spíše jako návod, jak žít, abychom postoupili na duchovní cestě k osvícení.
Osm stupňů jógy
Jóga sútry mají osm ‚údů‘, z nichž každá popisuje jiný aspekt jógové praxe a jiný krok v životě.
Yama (morální disciplína)
Niyama (etická pravidla)
Ásana (fyzické pozice)
Pranayama (dechové techniky)
Pratyahara (stažení smyslů)
Dharana (koncentrace)
Dhyana (meditace)
Samádhi (osvícení, blaženost, dokonalé poznání)
S pravidelnou praxí jógy se začneme měnit, měníme způsob života, změní se možná i okruh lidí, s kterými se stýkáme a prakticky, aniž bychom to vnímali, podvědomě Jamy a Nijamy začínáme žít. Samozřejmě se o nich dá hodně mluvit a pro každého z nás může daná disciplína, nebo pravidlo znamenat něco jiného.
Ať už nás na podložku přivede cokoliv, či se nás naopak něco snaží zastavit, v této chvíli je třeba si vzpomenout na vytrvalost. Ta nás udrží v naší cestě. A když v životě zrovna o nic nejde, potřebujete si udělat čas, potřebujete ukočírovat svou mysl, které se nechce a někdy má spoustu výmluv.
V těchto chvílích sama za sebe mohu říct, udržte si denní minimum, tj. Pozdravy slunci a poslední závěrečné pozice po stoji na hlavě a hlavně se zaměřte na dech.
Slibte si v tu chvíli zacvičit si pouze denní minimum. Jakmile jste na podložce, máte skoro vyhráno. :-)
Jedna moje studentka to popsala asi nejlíp: "Praxe jógy je jak čištění zubů. Jednou si je nevyčistíte a víte o tom, den je zkrátka trochu jiný."
Můj učitel Manju Jois také říká: “Začít s jógou je obtížné. Nejdřív musíte zvládnout lenost, nechce se nám nic dělat. „Ó Bože, musím jít dneska ráno na jógu? Musím tohle dělat?“ To si říkáte, ale už přitom jdete s podložkou směrem do jógové školy. Když začnete praktikovat jógu, začne se vyplavovat hodně emocí – hněv apod. Ty se vás snaží odradit od praxe. Říká se jim překážky. Snaží se vás zastavit, ale vy jimi musíte projít. Je to jako projít tunelem. Když jste na druhé straně, tak jste v nebi .” Manju má úžasný humor a tomu všemu dá vždy lehkost a porozumění.
Nejsme předurčeni k tomu, abychom zvládli všechny ásany, vždy tu bude nějaká, která pro nás bude náročná, nebo zpočátku nemožná.
Neexistuje ani žádný konečný výsledek nebo cíl, vše je v praxi.
Pokud chceme všechno stihnout, všechno vyzkoušet, prožít, tak ztratíme svou cestu, protože jsme jen sběrači zážitků, které ničemu neslouží. Je to snaha zaplnit vnitřní prázdnotu, která i přes mnohočetnost prožitků zůstává.
Vše, na čem záleží, je dech. Obyčejné a jednoduché. Můžete dýchat? Můžete tudíž praktikovat jógu.
Pouze pravidelnou praxí získáme sílu a flexibilitu, kterou potřebujeme i v běžném životě. Čelíme emocím, které některé ásany přináší, čelíme strachu, učíme se to překonávat, bez toho, aniž bychom o tom povídali. Rozdýcháme to.
Tento druh myšlení skončí zklamáním, protože v určitém bodě se naše praxe začne měnit. Naše fyzická praxe (nepochybně) se zlepší jako výsledek pravidelnějšího cvičení a usnadní důležité transformace, ale buďme k sobě upřímní … opravdu bude naše praxe stejná, když nám bude 40 ... 60 ... 80 ...100 let?
Proč je tedy potřeba 6ti denní pravidelné praxe a udržovat si ji?
Je to naše POROZUMĚNÍ józe, které se bude vyvíjet donekonečna. Toto prohlubování porozumění je něco, co nelze vysvětlit ani popsat. Prostě musíme pravidelně praktikovat.
DO YOUR PRACTICE AND ALL IS COMING, Sri K. Pattabhi Jois
Namaste
Petra
PS: jsem člověk, který stále čte a studuje. Fakt je ten, že bez praxe je to moudro v knihách pouze textem a moudra učitelů pouhou přednáškou.
Život není o ničem jiném než o tom, že si stále volíme cesty. Pokud se rozhodneme dobře, náš život se zlepší. Když už se vydáme na cestu jógy, často není cesty zpět. Jsme jiní. Měníme se. Vnímáme věci jinak a jsme schopni si zvolit.
To je ve skutečnosti jedna z nejzávažnějších otázek po celá staletí. Překážky k dosažení dobrého života se ukazují jako neskutečně silné a mocné. Mluvím o:
Dal by se přidat problém zla, sklon k násilí, zvrácenost lidské povahy a tak dále. Ale význam je jasný: Dosažení dobrého života s sebou nese mnoho obtíží. Přesto s optimismem, sebevědomím a vírou v pokrok – ať to stojí cokoliv – se každá generace vrhla kupředu, aby věci změnila k lepšímu. Kam se podíváme, tam jsou pohyby ke změně. Celoživotní zdraví, světový mír, zvrácení změny klimatu a boj za rasovou rovnost, to vše závisí na víře, že změna je možná.
Transformace se liší od změny. Pokud teploměr stoupá nebo klesá, je to změna. Když se voda promění v led, sníh nebo páru, je to transformace. Na tom byl postaven celý vesmír. Velký třesk vytvořil vířící chaos energie, který se po eony transformoval na subatomární částice, atomy, molekuly, hvězdy, galaxie, prvky periodické tabulky, organické chemikálie a život.
Tyto dramatické proměny mají v sobě něco tajemného. Je velmi záhadné, že by se dva plyny, kyslík a vodík, měly spojit za vzniku vody. Spojení jejich atomů je snadno vysvětlitelné v základní chemii, ale výsledek, kapalina, která je univerzálním rozpouštědlem, nemá nic společného s vlastnostmi dvou plynů.
Tento prvek tajemství prostupuje i našimi proměnami. Lidská transformace je jádrem náboženství. Bůh nebo bohové údajně umožňují, aby byl člověk vykoupen, spasen, vyzdvižen do nebe, osvícen, stal se svatým... Tyto magické proměny se velmi liší od běžných změn. Naše racionální stránka může být skeptická a vždy existuje možnost náboženství úplně odmítnout, ale to není v rozporu s tím, že transformace v sobě skrývá svůdné kouzlo. Utéct od strastí lidské existence a možnosti katastrofy je mnohem lepší varianta než záviset na postupných změnách.
Jak nám bylo řečeno, transformace prostřednictvím náboženství závisí na neochvějné víře a oddanosti. Ale vždy existovala jiná cesta k transformaci: vědomí. Vědomí může projít tak radikální transformací, jako je přeměna vody v led, sníh nebo páru. Proces nemusí být tajemný. Představte si zamilovanost, univerzální zkušenost, která mění vše v psychologii člověka. Existují „aha“ momenty, náhlé záblesky blaženosti a extáze a takzvané vrcholné zážitky, které jsou transformační. Existují také negativní stavy vědomí, jako je smutek a chronická deprese.
Jak lze dosáhnout transformace pozitivního druhu? Zamilovanost, „aha“ momenty a záblesky blaženosti a extáze jsou přechodné. Existuje však trvalý aspekt vědomí, známý jako transcendence nebo překračování. Na nejzákladnější úrovni se můžete ztotožnit s mentální aktivitou nebo můžete přesunout svou věrnost k tiché mysli, která leží hlouběji než mentální aktivita.
To je jediná volba, která vede k transformaci. Tento posun v důvěru změní naši pozornost pryč od neustálého proudu každodenních zážitků, což nás vede k prozkoumání podstaty vědomí, jak v nás existuje. Mezi objevy na cestě k transformaci patří:
To jsou objevy, které žádná změna na povrchu života nemůže přinést. Nejsou věcí víry. Jsou to neměnné vlastnosti vědomí samotného.
Neříkám, že všechny tyto objevy se dějí najednou nebo v nějakém pořadí. Když jsme se na základní škole naučili číst, naše vědomí se vyvinulo – vstoupili jsme do neomezeného světa psaného jazyka. Stát se zralým dospělým trvá delší dobu, ale je to také evoluční krok ve vědomí.
Když se staneme hledajícími, rozhodneme se jít duchovní cestou nebo toužíme po osvícení, funguje stejný proces, evoluce vědomí. To zase závisí na naší schopnosti překonat každodenní zdání reality.
Myslím si, že možnost transformace je tím nejdůležitějším objevem, který můžeme udělat. Je to první krok ve všech transformacích, které následují.
Ve skutečnosti z nás vědomá transformace dělá lidi, nebo ne? Je to nejcennější dar sebeuvědomění.
Záklony v druhé sérii Ashtanga jógy nádherně pracují s emocemi a je třeba je umět uchopit. Záklony posilují záda, ramena, hrudník a boky. Prodlužují páteř, zvyšují flexibilitu a zlepšují pohyblivost, což pomáhá podporovat správné držení těla. Navíc pomáhají zmírnit napětí a bolest. Během záklonů pracujeme také s trávením.
Spousta z nás se vnitřně záklonů trochu obává. Přeci jen, po předklonech, které hodně praktikujeme v První sérii Ashtanga jógy, je to něco nového. Jóga je životní cesta po které jsme se rozhodli jít. Rovnováha v životě i na podložce je velmi důležitá.
V našich tělech držíme úzkost a emoční napětí. Naším přirozeným instinktem je chránit oblast páteře a břicha/srdce v našem těle, a proto, když cítíme strach, máme tendenci se schoulit do klubíčka. Páteř je v této poloze naším ochráncem.
Když praktikujeme záklony, můžeme se lépe nadechnout, cítíme expanzi a důvěru. Záklony nám umožňují otevřít naše srdce, uvolnit smutek, strach a ztrátu a rozšířit se do prostoru vděčnosti. Při nácviku záklonů můžete nastavit svůj záměr - uvolnit se a otevřít se tomu cítit, jak vaše srdce rozkvétá do tohoto nového prostoru.
Když také cítíte potřebu mít jasno v komunikaci, záklony jsou skvělé. Uvolňují také strach a úzkost v solar plexu a pomáhají nám zbavit se minulosti a posunout se vpřed směrem k sebedůvěře, soucitu se sebou i ostatním a vnitřní odvaze v našem srdci.
Samozřejmě se musíme cítit bezpečně, abychom se těchto věcí zbavili a cítili se i fyzicky bezpečně ve svém těle. První série Ashtnaga jógy nám dává sílu a uzemnění vše zvládnout. Záklony jsou dobře známé tím, že nás vyvádějí z naší komfortní zóny a to je docela fajn si zažít na podložce, kde po vašem boku stojí učitel a kde nejste sami.
Záklony nás nabijí a otevřou dveře novým zážitkům. Je důležité si uvědomit, že po hlubokém záklonu nechcete okamžitě jít do hlubokého předklonu. I když jsou protipózy důležité, tato extrémní změna z hlubokého záklonu do hlubokého hlubokého předklonu může způsobit zranění. Je důležitá pomalá a jemná vinyasa mezi každou pozicí. Nejprve potřebujete neutralizovat páteř a pak můžete čelit další ásaně.
Je skvělé, když záklon vyvolává radost, expanzi atd., ale jak pracovat s případným hněvem, strachem a smutkem, který se může uvolnit?
Hněv může přinášet jasnost a sílu. Když si dovolíme procítit svůj hněv v jeho plné síle, jasnost, kterou nám přinese, může být úžasná. Když si připustíme a uvědomíme, že tohle mě štve, toto je důvod, proč mě to štve, a takhle to potřebuji, aby se to změnilo, můžeme pocítit úlevu, kterou jasnost vzteku přináší. Dobrý vztah s našimi pocity hněvu, zlosti a vzteku, nás směruje kupředu, dodává nám sílu a neochvějnost "stát si sám/sama za sebou", povzbuzuje nás zájem a energii dát světu jasně na vědomí, co je v pořádku, a co už ne.
Strach má jeden paradox, když ho přijmeme, můžeme ho najednou transformovat. To, co může na jedné straně být paralyzující, lze proměnit v něco, z čeho se zrodí důvěra a odvaha pokračovat. Pokud svůj strach popíráme, anebo s ním bojujeme, může to vyústit v paniku a stagnaci. Naopak pokud svůj strach přijmeme, můžeme zjistit, co skutečně potřebujeme, abychom měly pocit bezpečí.
Pocit osamělosti může zase přinést dar sebeuvědomění. Dovolíte-li si poznat svou osamělost tak, že s ní zůstanete v kontaktu v klidu, aniž byste z ní unikali neustálým zaměstnáváním sebe sama, můžete se dozvědět, proč si druhé držíte od těla a jakým způsobem to děláte.
Pocit smutku přináší dar uzdravení a očištění, pokud si dovolíme plakat. Učí nás soucitu se sebou samými a druhými. Stává se, že situace, které přinášejí hodně smutku, nám poskytnou příležitost zahojit si bolístky z minulosti a vyplakat si "holčičí, či klučičí slzy", kterým nebylo bezpečné dát průchod "tenkrát".
A tak když se objeví nějaký pocit a zaklepe vám na dveře, neutíkejte se schovat a nepředstírejte, že nikdo není doma. Nezavírejte mu dveře před nosem a neříkejte: ZMIZ! Nemám čas a nechci, aby mě někdo otravoval. Nechte ho vejít a zeptejte se ho: Co tě sem přivádí? Seznamte se s ním. Nechte se jím vést, poděkujte mu za jeho dary. Přijmete jeho přímnost se ctí a respektem, jelikož je vaším opravdovým přítelem a přichází vám pomoci.
Nancy Gilgoff, má druhá učitelka, je první ženou ze Západu, která studovala a později sama začala šířit Ashtanga jógu. Pattabhi Jois ji naučil první a druhou sérii během 4 měsíců. Tenkrát ani netušila, že se naučila série rovnou dvě - praxi vnímala jako jeden celek.
Systém Ashtanga jógy tvoří celkem šest sérií. První série (Yoga Chikitsa) detoxikuje, vyrovnává a posiluje fyzické tělo. Druhá série (Nadi Shodhana) čistí nervový systém prostřednictvím otevření a uvolnění energetických drah. Třetí série A, B, C a D (Sthira Bhaga - což doslova znamená sílu a milost) dále zkoumá flexibilitu, sílu a klid adepta jógy a při praktikování vyžaduje vyšší úroveň pokory a oddanosti.
První série je sestavena tak, aby nám pomohla očistit tělo na jeho fyzické úrovni. Praxí této série si udržíme tělo zdravé, pružné a silné. Je zde hodně předklonových pozic a pracujeme na otevření kyčlí. První série je základ a je fajn se k ní vracet, i když už cvičíte pokročilejší série. Jakmile je tělo zdravé, všechny dóši a guny v těle jsou v rovnováze, začínáme se učit sérii druhou.
Druhá série, Nadhi Shodhana, pracuje hlouběji, více na jemnohmotné úrovni, na pružnosti páteře, posiluje orgány. Je zde především spousta záklonových pozic, rotace, nohy za hlavou, balanční pozice na předloktí, ještě více rotací, po kterých pak následuje 7 stojů na hlavě, abychom mohli vybalancovat nový tok energie.
Ashtanga jóga je jako tanec na vlně dechu, ladný pohyb za použití bandh (energetických zámků) a drishti (směr pohledu našich očí). Jakmile si zapamatujeme sérii, jak pozice následují po sobě, praxe se stává meditací v pohybu a to je pak tím největším lékem pro naše tělo, duši i srdce. To je správná chvíle začít se učit druhou sérii Ashtanga jógy.
Pokrok v praxi nespočívá v lepším provedení jednotlivých ásan, dokonalá pozice prakticky neexistuje. Hloubka ásan není tak důležitá jako znalost toho, jak se v ní cítíme na osobní úrovni. Každý jsme jiný a nelze všem měřit stejným metrem. Někdo nikdy v životě neudělá Padmásanu, to ale přeci neznamená, že se musí držet zpátky. Nancy Gilgoff říká, že dokonalý je člověk už tím, že se postaví na podložku.
Pravidelná praxe jógy transformuje naši mysl a cílem je přenesení tohoto vědomí do našeho každodenního života. Když se osvobodíme od nepotřebného, od všech nablýskaných kudrlinek, jakými jsou například dokonalé proskoky apod., zůstane nám jen to, co je podstatné a důležité. Teprve pak je to jóga, teprve pak jste připraveni na to, co se může dít v druhé sérii Ashtanga jógy. Proto jsem ani já nikdy nebyla učena držet své studenty zpátky...
Druhá série přináší v prvé řadě nepřehlédnutelné emoce. Záklony totiž stimulují naše játra, ve kterých jsou naše emoce uloženy. Každý tam má něco jiného - někdo vztek, někdo lítost, někdo chce měnit svět, nebo alespoň změnit ten svůj, ve kterém žije. Když jsem s druhou sérií začala já, pořád jsem se smála. Měla jsem těžké dětství, které mi nedovolovalo příliš skotačit a blbnout, smát se, protože pak zase přišly zlé chvíle a byl to pro mne šok. S druhou sérií se ve mně ale ta malá hravá holka probudila, ta, která se raduje z maličkostí a poskakuje si, když je jí veselo a prostě se směje. A to mi zůstalo...
V páteři máme ukotven energetický kanál kundaliní. Tato energie je aktivována v kostrči a pak protéká naší energetickou páteří a zasahuje mimo hranice našeho lidského těla. Pokud je kundaliní aktivována a funkční, tak je její základní funkcí energeticky vyživovat naši energetickou páteř, čakry, mozek, nervovou soustavu a další systémy v našem těle. Je potřeba být na to připraven.
V případě, že jste si našli zkušeného a moudrého učitele, vyčkejte na něj, až vás do druhé série sám nasměruje. Neočekávejte to ale, čím více tam je očekávání a ega, tím méně jste na druhou sérii připraveni. Ve mně mí učitelé věřili více, než jsem tenkrát já věřila sama sobě. S druhou sérií jsem začala velmi brzy, jelikož u mě nastávaly docela rapidní změny, tělo se léčilo den ode dne a ty skryté věci musely také rychle na povrch. Právě v tom mi pomohla druhá série.
První série nás uzemňuje, což je velmi potřebné. Hlavně v případě, že jste ve svém životě byli něčím poznamenáni od narození do svých 21 let. Od toho se odvíjí i naše nemoci a s tím spojené první tři čakry, ale to je už zase na jiné téma. První série nám dává sílu a flexibilitu k tomu, co přijde s druhou sérií. Ale není čeho se bát. Očištění fyzického i nefyzického těla je potřeba a na podložce nejste nikdy sami.
Spousta studentů se cítí po záklonech krásně, velmi jim to prospívá, avšak pozorují změny sami v sobě, vnímají daleko více. Já doporučuji ustálit svou praxi, nedělat v tomto období učení se žádná zásadní životní rozhodnutí a jen tak vše kolem sebe a uvnitř sebe pozorovat. Já druhou sérii miluji, miluji záklony a to, co mi přináší. První sérií se naopak uzemňuji. V současné době cvičím třetí sérii - tam už nesmí být žádné ego, pouze to, které vás dovede k vaší cestě bez obav.
V tomto považuji za velmi důležité chodit na Mysore lekce, učit se postupně. Tam se vám učitel může věnovat a být s vám na vaší cestě poznání. Učitel vám otevře dveře, vkročit však musíte sami. Od vedených lekcí a kurzů jsem upustila. Nyní se věnuji pouze studentům, kteří mají chuť chodit praktikovat denně.
Není to jen tak, začít s druhou sérií Ashtanga jógy. Pozice jsou to krásné, ale brzy zjistíte, že to není o těch na pohled lákavých ásanách, ale o tom, co se děje uvnitř. Zkušený učitel rozhodne, zda jste na to už připraveni. Já jsem byla učena, že student může s druhou sérií začít po třech měsících pravidelné denní praxe.
V dnešní době jsou studenti drženi zpátky, zůstávají v první sérii příliš dlouho, čímž mohou utrpět i na zdraví. Hraje se tu na dokonalost, avšak, co je dokonalé? Kdo dokonalou pozici posuzuje a proč? Mě mí učitelé naučili, že je důležité to, co se děje uvnitř, ne to, jak pozice vypadá, nebo jak krásně jsme schopni proskočit.
"Jóga je o vnitřní práci, zbytek už je jen cirkus," říkával Pattabhi Jois. A že je toho cirkusu kolem hodně! Odkud se vlastně berou nejrůznější pravidla a smyšlené limity, které musí studenti nejprve zdolat, aby mohli postoupit dále? Například: Musíš dokonale zvládnout pozici Marichysana D, teprve pak můžeš pokračovat dál v první sérii! Abys mohl začít s druhou sérii Ashtanga jógy, musíš nejprve umět perfektně záklony ze stoje (tzv. drop backs). Tohle tedy rozhodně není způsob, kterým učí mí učitelé nebo já sama.
Skutečný učitel je ten, který nás přivede na svou vlastní cestu, ne ten, který se snaží mít nad námi moc. Samozřejmě tu musí být nějaká hranice a rozhodnutí musí udělat váš učitel, protože on vidí, zda jste na druhou sérii připraveni, či nikoliv. Učitelů je spousta, těch skutečných je jen pár. Jak říká Manju Jois, je snadné být v úrovni ega, kde jste středem světa, lidé jdou za vámi, máte moc a můžete kontrolovat a ovládat - zde je hezky. Těžší je pak vstoupit na druhý břeh a vrátit se opět na začátek, nebýt nikým a zároveň vším.
To, že někteří učitelé drží studenty zpátky, souvisí často s tím, že je v místnosti třeba stovka lidí (například v Mysore se Sharatem Joisem). S Manju Joisem či s Nancy Gilgoff se vždy prkatikuje ve skupině maximálně 30 lidí. A tak je to i na našich hodinách, které učím. Pro mě jsou důležití studenti, kteří se mnou cvičí denně na podložce - znám jejich tělo, mysl, dech, znám jejich hranice, které se časem posouvají, učím je překonávat tyto hranice, nefixovat se na nich. Na lekcích studenty nedržím zpátky, tak jako nikdy ani mí učitelé nedrželi mě.
Legrace je, když učitel začne používat zmíněné metody držení studentů zpátky na lekcích, kam chodí v průměru 20 studentů - tam už objektivní důvody nenajdeme vůbec.
Tyto hranice si stanovujeme sami. Jakmile se vzdáme možnosti růstu, nejsme schopni vstřebávat nové informace nebo poznatky a znalosti, přestaneme žít, jen přežíváme. Proto: "Practice and all is coming…"
Tento článek jsem napsala v roce 2015 pro Jogoviny a stále platí.
Pravidelné masírování a potírání těla olejem se podle indické kultury nazývá olejovou lázní. Ájurvéda tento postup označuje slovem Abhyanga. Po tisíce let byla tato procedura používána pro udržení dobrého zdraví, ke zlepšení spánku, pro dosažení dlouhověkosti i jako lék. Pro udržení našeho zdraví je olejová lázeň spolu se stravou, jógou a meditací jako kouzelný lektvar. Zmírní stres, stimuluje trávení a vylučování, pomáhá nám ke zdravému spánku, stimuluje agni (oheň jako potenciál vůle) a prospívá naší pleti.
Je velmi důležité používat oleje v bio kvalitě. Běžné oleje se získávají ze semen za použití chemických rozpouštědel a při vysoké teplotě. Tím se ničí vzácné výživné látky a nejen to, olejnatina přirozeně nasává jakékoliv chemikálie a vy si je přece nechcete vtírat do pokožky...
Můj učitel Manju Jois pochází z Indie a již od malička mu byly vlastní i jiné aspekty jógy než pouze ásany. Vždy mi radil, abych zařadila olejovou lázeň do své praxe a to jednou týdně, v den odpočinku. Teplými oleji se tělo zbavuje všeho, co nestrávilo ze zbytku potravin, či napříč naším metabolismem, tj. zbavuje se ámy.
Pravidelná olejová lázeň chrání před nemocemi kloubů a zlomeninami ve vyšším věku. Olejovou masáží je vylučována áma z hlubších vrstev pokožky a putuje k povrchu. Někdy se může stát, že máte pocit, že se tím pokožka vysouší. Po koupeli nebo sprchování proto naneseme hydratační krém (i ten seženete v bio kvalitě). Po několika dnech nebo týdnech se tímto způsobem vyloučí tolik ámy, že se pokožka opět vrátí do původního stavu a po každé masáži je sametově hebká a krásná. Manju Jois má nyní přes 70 let a jeho kůže vypadá jako kůže miminka, Manju je stále jako malý kluk se spousty energie.
Ájurvéda nás učí, že v těle se nachází sedm vrstev tkání, nazývají se dhatu. Říká se, že aby olej pronikl do nejhlubší vrstvy, musíme jej do těla vtírat po dobu 800 manter, což je asi 5 minut. Na promasírování celého těla tedy potřebujete okolo 15 minut. To je také minimální čas, který byste měli masáži věnovat, aby se dostavily pozitivní účinky.
Olejová lázeň vyrovnává dóši v těle - vátu a pittu zklidňuje, kaphu harmonizuje. Udržuje naše tělo a klouby hezky promazané, vyživuje naši kůži a tkáně a pomáhá zbavovat tělo toxinů. Masáž je velmi vhodná pro lidi trpící nespavostí, zjemňuje pokožku a dodává jí příjemný tón, redukuje příznaky stárnutí, vyživuje tělo, přináší dlouhověkost, zlepšuje kvalitu pokožky a zpevňuje ji, posiluje vnitřní orgány a cirkulaci, při únavě nohou posiluje lokální žíly a vazy. Při aplikaci na hlavu zanechává vlasy lesklé, husté a jemné, uklidňuje a posiluje smyslové orgány, odstraňuje obličejové vrásky. U mne je pozitivní účinek vidět i na mých vlasech. Nikdy jsem neměla vlasy dlouhé, nenarostly mi a byly velmi řídké. Od té doby, co pravidelně praktikuji olejovou lázeň, jsou mé vlasy delší a delší a mám hřívu jako pravá lvice.
Olejovou lázeň nepraktikujeme, když máme horečku, ani v prvních třech dnech menstruace, kdy žena odpočívá a má tzv. jógové prázdniny. Mohlo by totiž dojít k přetížení systému, který odstraňuje ámu. Po masáži bychom měli pouze odpočívat a pozitivně relaxovat.
Podle aštangové tradice používáme hlavně olej ricinový, nebo sezamový, který se často nazývá králem olejů. V létě můžeme použít olej kokosový, který má ochlazující účinky. Mám ráda ájurvédu a ráda volím oleje podle své konstituce.
Úkolem ájurvédy je přinést rovnováhu a harmonii do našeho života. Váta, pitta a kapha vytváří tři základní charakteristické typy, které se však mohou vzájemně prolínat. Pokud máme dominantní převahu například složky váta, pak jsme typ váta. Pokud máme přibližně stejně nakombinovány charakteristiky váta a pitta, pak jsme typ váta-pitta.
Váta
Primární vlastnosti váta konstituce jsou: suchá, lehká, chladná, drsná, jemná a velmi mobilní. Postava je štíhlá, vysoká, nebo malá. Váta má slabé svalstvo, chladnou kůži. Vlasy jsou vlnité a suché. Váta je rychlá a pohyblivá. Lidé s výraznou vátou jsou kreativní, rádi cestují a není pro ně problém vznášet se neustále v oblacích. Rychle se učí i zapomínají. Náladu i zájmy mají nestálé. Potřebují pravidelnost. Rádi improvizují a nesnáší rutinu. Neradi se podřizují pravidlům. Oplývají idejemi, ale mají problém je uskutečnit. Typické je provádění několika činností najednou, nebo střídání činností.
Vzhledem k tomu, že vlastnosti váty jsou převážně suché, chladné, je potřeba použít olej, který má opačné vlastnosti. Také teplý olej je zvláště dobrý pro zklidnění váty.
Pro typ váta je k olejové lázni vhodný sezamový olej. Vátu ve své podstatě otepluje. Pokud je to možné, použijte olej z ekologického zemědělství za studena lisovaný, z nepražených semínek. Mandlový olej je také dobrá volba, protože také otepluje.
Pitta
Pitta má střední postavu, má hezkou svalovou hmotu, kůže je teplá a jemná, vlhká, má větší množství mateřských znamínek, pitta lehkce zčevená, vlasy má
světlé, rovné a jemné, když je v nerovnováze, má předčasný sklon k šedivění a vypadávání vlasů. Pitta ví co chce, je rozhodná a otevřená novým myšlenkám, velmi dobře se umí vyjadřovat. Smysl pro pořádek a účelnost trošku kazí utrácení peněz za luxusní věci, ale odpusťme jí to. Pitta bývá horlivá a vznětlivá, také však vášnivá, negativní emoci jako náhlý výbuch, zloba, špatná nálada, či kritika však odezní stejně rychle, jako vzplanula.
Vesměs pro pittu platí, že žije, aby jedla, naopak vátta jí, aby žila.
Pro Pittu je nejvhodnější použít pro olejovou lázeň slunečnicový olej, nebo kokosový. Může použít i neemový olej, speciálně, když tráví hodně času na slunci.
Kapha
Já osobně mám kaphy hodně ráda, poznáte je hned, jsou větší, kulaté, mají tendenci ke svalové hmotě či tuku, jejich kůže je studená, vlhká, jemná a i trošku bledá, vlasy však mají krásně silné, husté, vlnité a hnědé.
Proč je mám ráda? Protože jsou to báječní lidé, se kterými je fajn být. Kaphy mají tolerantní a velmi klidnou povahu, jsou věrné a milující, skvělí přátelé, neocenitelní při stmelování kolektivu a v situacích, kdy je třeba ostatní povzbudit. Kaphy rádi udržují harmonické vztahy se svým okolím a jejich přístup k životu je nenáročný a smířlivý. Mají velké, krásné oči, hojnost životní energie a sklony pohybovat se pomalu a uváženě. Kaphy mívají odpor k vlhkému a mlhavému počasí.
Kapha má ráda zahřívací olej jako sezamový, či mandlový, může použít také olivový olej.
1. Je dobré být připravený, mít vše po ruce, jinak uděláte pěkný nepořádek a olej bude všude. Je fajn mít vyčleněný jeden ručník, který vždy vyperete a příště znovu použijete na tento rituál v den odpočinku.
2. Nahřejte olej - ponořte lahvičku do hrnce s horkou vodou, dokud nebude olej příjemně teplý.
3. Ujistěte se, že máte okolo sebe ručník a vše, co budete potřebujete, jelikož jakmile budete natření olejem od hlavy k patě, bude vám to klouzat a olej bude po celém bytě. Já si vždy zapálím svíčky, připravím si knihu, vonnou tyčinku a podle nálady i příjemnou hudbu. Zatopte si, ať vám není zima.
4. Sedněte/stoupněte si do vany na ručník (abyste zabránili uklouznutí) a vtírejte olej od hlavy. Masírujte pokožku hlavy, vetřete olej do konečků vlasů. Nechte 5 minut působit a poté pokračujte dál na celé tělo. Nalijte trochu teplého oleje do svých dlaní a konečky prstů vmasírujte do pokožky celého těla. Přidejte více oleje. Buďte jemní, přesto důslední. Pokračujte rameny, horní částí zad, paže. Krouživými pohyby jemně vtírejte v oblasti kloubů. Dále pokračujte hrudníkem, přes břicho, dolní část zad, boky, hýždě... S vyjímkou kolenou, kde vtíráme krouživými pohyby, nohy natíráme dlouhými tahy. Nezapomeňte na prsty u nohou.
5. Když si myslíte, že už jste celí pokrytí olejem, přidejte ještě jednu vrstvu, ať jste skutečně pokrytí olejem od hlavy až k patě. Lehněte si, sedněte si a relaxujte dalších 5-10 minut. Čas zvyšujte postupně. Ze začátku vás to může velmi vyčerpat, až po čase se budete cítit svěží a plní energie.
6. Otřete si nohy a dávejte pozor, aby vám neuklouzly. Vlezte si pod sprchu a zbytek oleje, který se nevsákl do pokožky, vymyjte. Použijte hodně teplou vodu. Doporučuji pouze přírodní mýdla, sprchové gely a šampóny. Je docela možné, že si vlasy budete muset umýt dvakrát.
7. Po sprše se jemně osušte čistým ručníkem a zabalte se do suchého ručníku či županu. Začnete se potit, což je dobře. Ještě chvíli takto odpočívejte a pak se teple oblékněte.
8. Umyjte po sobě sprchu. Pozor, aby se neucpal odpad - pokud začnete pravidelně používat olejové lázně, doporučuji pravidelné čištění.
9. Odpočívejte, je možné, že se budete cítit velmi uvolnění a budete mít touhu vlézt do postele a nic nedělat. Hodně pijte.
Další den můžete být daleko flexibilnější. Pozor, abyste se při své jógové praxi nepřetáhli.
První a jasná odpověď je: Vždy je potřeba řídit se tou stranou, která je "horší". Zkuste více prodýchat tu, která strana je "horší", poslat dech, tam kde cítíte diskomfort nejvíc a na tu stranu, která vám jde hezky běžte maximálně na 80 %, tím pádem nebudou vznikat ještě větší disbalance a tělo se hezky časem srovná.
Je potřeba do praxe ásan vnést vnímání a citlivost. Důvodů proč každá naše strana reaguje jinak je několik. I když jsou těla symetrická, máte dvě paže, dvě nohy a tak dále, způsob, jakým používáte každou stranu, se bude lišit.
Pokud jste například pravák, budete přirozeně používat svou pravou ruku mnohem více než levou. Tím se vyvine mnohem silnější neurologické spojení s celou pravou stranou těla. Když je náš mozek důvěrněji zapojený na jednu stranu, používáme obě strany trochu jinak.
Když zažijete tento rozdíl, co dělat, jak s tím pracovat, jak vytvořit rovnováhu?
Často se snažíme a tlačíme silněji na stranu, která se pohybuje méně snadno. To málokdy přináší výsledky, které hledáme. Můžeme být frustrovaní, pokud jedna strana nefunguje tak, jak bychom chtěli. Vnímejte rytmus a hloubku svého dechu. Proveďte jemné změny ve vyrovnání svého těla a hledejte cestu dovnitř. Často je to méně o snaze pohnout tělem zvenčí a více o vytvoření prostoru a pohybu zevnitř.
Pohybujeme se od toho, čemu říkám vnitřní tělo, pránické tělo nebo energie Tělo – prána proudí tam, kam míří naše pozornost. Čím více pozornosti a soustředění upoutáme bez přílišného zájmu o konečný výsledek, tím více můžete hýbat tělem pomocí prány. Tímto způsobem se póza vyvíjí zevnitř ven.
Zkuste tento přístup nejprve v póze, kterou znáte, která je stabilní a není příliš fyzicky náročná, takže můžete chvíli zůstat a hrát.
Namaste
