Proč Ashtanga jóga říká 99 % praxe a 1 % teorie... a můj příběh

Zdravotně jsem na tom nebyla nejlépe. V 17ti letech jsem měla nehodu, poranila jsem si páteř, kdy jsem nějakou dobu byla v nemocnici a poté nemohla asi dva měsíce chodit a páteř hůře udržela i pár let potom. Trpěla jsem silnými bolestmi a k tomu se přidali i jiné zdravotní potíže, díky nimž jsem zjistila třeba i intoleranci na lepek. Říkali mi, že sportovat nikdy nebudu. Já se s tím však nebyla schopná smířit a už tenkrát jsem hledala cesty. V 18ti letech jsem se odstěhovala do Prahy za prací a studiem a v 25 letech odjela do Anglie za prací a zlepšení Angličtiny. Tam jsem poprvé ochutnala tradiční Ashtanga jógu a potkala svého učitele Manju Joise a rozhodla se s ním studovat víc, než na pouhém workshopu.

Mysore lekce v Newcastle upon Tyne byly úplně jiné, než jsem dosud zažila. Ten dech v místnosti, ta energie na lekcích byla nepopsatelná. Sérii jsem neuměla (v ČR Ashtanga byla tenkrát dost osekaná) a začínala jsem téměř od znovu a učila se postupně. Na lekcích byli mladí i postarší studenti, flexibilní i zatuhlí, zdraví i nemocní, téměř půlka studentů byli muži. Když jsem se poprvé postavila na podložku tam, cítila jsem neuvěřitelnou energii, která proudila tělem a cítila jsem, že se něco děje. Tato zkušenost se nedá popsat ani do slov, protože nemá ani žádný koncept.

Začala jsem s denní praxí jógy tam, jezdila za Manjuem různě po světě. Věřte nebo ne, po dvou měsících denní praxe jsem se naučila druhou sérii Ashtanga jógy a po třech letech pravidelné praxe jsem se učila sérii třetí. Já! V ten den jsem praktikovala Druhou sérii a Manju za mnou přišel, že je čas na třetí sérii. Učitel ve mne věřil víc, než já sama v sebe a já mu s pokorou a oddaností dala důvěru.

Časem si mne Manju pamatoval a pak jednou za mnou přišel a ptal se mne, kdo jsem a odkud jsem a jestli nechci s ním a jeho stálými studenty přijít na oběd, který pro ně vařil. Vůbec jsem nevěděla, co odpovědět. Odpověděl tenkrát za mně: See you soon!

Hádáte správně, že po čase jsem získala sílu a flexibilitu, záda přestali bolet a já dokázala stát rovně. To, co se dělo na podložce, se zrcadlilo na duševní úrovni. Spolu s tělem jsem se měnila i já, staré věci odcházeli, já je pouštěla. Samozřejmě časem přicházeli zkoušky a výzvy, jak v životě, tak i na podložce. Naše praxe má tisíce podob, přesto na povrch je stále stejná.

Jóga mne doslova postavila na nohy. Je úžasné se cítit skvěle ve vlastním těle. Mám asi štěstí v tom, že když bych přestala cvičit, psala bych jiný příběh.

Student může mít pocit, že přísná pravidla v Ashtanga józe omezují, já naopak cítím, že dávají svobodu. Stejně tak, jak na silnici, víte, že máte zastavit na červenou, že dáváte přednost zprava, kdy musíte zpomalit a kdy můžete naopak zrychlit. Čím víc toho vím (15 let praxe je však ni), tím více cítím pokoru a cítím, že jsem stále na začátku. A vlastně i mí studenti jsou moji učitelé.

Když mi před lety zemřel můj táta, srazilo mne to na kolena. Přišlo i mé první zranění (mimo podložku podotýkám). Nezvládla jsem cvičit víc, než Pozdravy Slunci a denně jsem se nestačila divit, kolik poznání i v takovém jednoduchém pohybu je. Ladila jsem je jako struny a cítila obrovskou vděčnost, že mohu. 

Když mi ani ne před rokem zemřela máma, tajila jsem dech... Má mantra byla - dýchej ... 

Každý máme svůj příběh a během života těch příběhů není málo. Jóga je úžasný prostředek, berlička, která nám v životě může pomoci. 

Když je žák připraven, učitel se objeví

Slunce nepotřebujeme hledat ve světle svíčky. Když vychází, uvědomujeme si to zcela intuitivně, a stejně tak když nám přichází na pomoc učitel. Instinktivně cítíme, že se učitel objevil v našem životě.

Určité poznání a dovednosti bez učitele nejsou možné.

Říká se, že základními vlastnostmi žáka je skutečná touha po poznání a vytrvalost. Právě ta vytrvalost je klíčová, učel se pak může stát našim průvodcem.

V Ashtanze říkáme 99 % praxe a 1 % teorie. 

Jak vysvětluje můj učitel Manju Jois: “Ásana, pránájáma, pratjáhára, dhárana, dhjána, samádhi – to jsou kroky. Původně to začíná jama, nijama, ásana, pránájáma… Ale když se nad tím zamyslíte, tak uvidíte, že nemůžete dělat jamu a nijamu dřív než ásany. Proto je potřeba začít ásanami. Nemusíte také jít až úplně k samádhi. Když budete dělat ásany, pránájámu a mantry, tak v tom už je obsažena jama i nijama.

Samádhi-sthiti [stav samádhi] znamená být osvícený, být šťastný. Toho se snažíme dosáhnout.” 

Jamy a Nijamy pocházejí z velmi dobře známého textu Pataňdžaliho jóga sútry. Pataňdžali je známým mudrcem, ale je velmi nepravděpodobné, že by tyto texty napsal jeden muž – a mnohem pravděpodobnější je, že tyto texty jsou vyvrcholením toho, co skupina Patanjaliho žáků napsala po určitou dobu.

Aniž bychom zacházeli do přílišných podrobností – jógové sútry nejsou v podstatě ani tak hlubokou a filozofickou knihou, jak si mnozí mohou myslet, ale spíše jako návod, jak žít, abychom postoupili na duchovní cestě k osvícení.

Osm stupňů jógy

Jóga sútry mají osm ‚údů‘, z nichž každá popisuje jiný aspekt jógové praxe a jiný krok v životě.

Yama (morální disciplína)
Niyama (etická pravidla)
Ásana (fyzické pozice)
Pranayama (dechové techniky)
Pratyahara (stažení smyslů)
Dharana (koncentrace)
Dhyana (meditace)
Samádhi (osvícení, blaženost, dokonalé poznání)

S pravidelnou praxí jógy se začneme měnit, měníme způsob života, změní se možná i okruh lidí, s kterými se stýkáme a prakticky, aniž bychom to vnímali, podvědomě Jamy a Nijamy začínáme žít. Samozřejmě se o nich dá hodně mluvit a pro každého z nás může daná disciplína, nebo pravidlo znamenat něco jiného.

Ať už nás na podložku přivede cokoliv, či se nás naopak něco snaží zastavit, v této chvíli je třeba si vzpomenout na vytrvalost. Ta nás udrží v naší cestě. A když v životě zrovna o nic nejde, potřebujete si udělat čas, potřebujete ukočírovat svou mysl, které se nechce a někdy má spoustu výmluv. 

V těchto chvílích sama za sebe mohu říct, udržte si denní minimum, tj. Pozdravy slunci a poslední závěrečné pozice po stoji na hlavě a hlavně se zaměřte na dech.

Slibte si v tu chvíli zacvičit si pouze denní minimum. Jakmile jste na podložce, máte skoro vyhráno. :-)

Jedna moje studentka to popsala asi nejlíp: "Praxe jógy je jak čištění zubů. Jednou si je nevyčistíte a víte o tom, den je zkrátka trochu jiný."

Můj učitel Manju Jois také říká: “Začít s jógou je obtížné. Nejdřív musíte zvládnout lenost, nechce se nám nic dělat. „Ó Bože, musím jít dneska ráno na jógu? Musím tohle dělat?“ To si říkáte, ale už přitom jdete s podložkou směrem do jógové školy. Když začnete praktikovat jógu, začne se vyplavovat hodně emocí – hněv apod. Ty se vás snaží odradit od praxe. Říká se jim překážky. Snaží se vás zastavit, ale vy jimi musíte projít. Je to jako projít tunelem. Když jste na druhé straně, tak jste v nebi .” Manju má úžasný humor a tomu všemu dá vždy lehkost a porozumění. 

V Ashtanga józe se skrze fyzickou praxi dostáváme sami k sobě 

Nejsme předurčeni k tomu, abychom zvládli všechny ásany, vždy tu bude nějaká, která pro nás bude náročná, nebo zpočátku nemožná.

Neexistuje ani žádný konečný výsledek nebo cíl, vše je v praxi.

Pokud chceme všechno stihnout, všechno vyzkoušet, prožít, tak ztratíme svou cestu, protože jsme jen sběrači zážitků, které ničemu neslouží. Je to snaha zaplnit vnitřní prázdnotu, která i přes mnohočetnost prožitků zůstává. 

Vše, na čem záleží, je dech. Obyčejné a jednoduché. Můžete dýchat? Můžete tudíž praktikovat jógu.

Pouze pravidelnou praxí získáme sílu a flexibilitu, kterou potřebujeme i v běžném životě. Čelíme emocím, které některé ásany přináší, čelíme strachu, učíme se to překonávat, bez toho, aniž bychom o tom povídali. Rozdýcháme to. 

A ve finále důvod, proč praktikujeme 6 dní v týdnu, není ten, že to zlepší naši praxi.

Tento druh myšlení skončí zklamáním, protože v určitém bodě se naše praxe začne měnit. Naše fyzická praxe (nepochybně) se zlepší jako výsledek pravidelnějšího cvičení a usnadní důležité transformace, ale buďme k sobě upřímní … opravdu bude naše praxe stejná, když nám bude 40 ... 60 ... 80 ...100 let? 

Proč je tedy potřeba 6ti denní pravidelné praxe a udržovat si ji?

Je to naše POROZUMĚNÍ józe, které se bude vyvíjet donekonečna. Toto prohlubování porozumění je něco, co nelze vysvětlit ani popsat. Prostě musíme pravidelně praktikovat.

DO YOUR PRACTICE AND ALL IS COMING, Sri K. Pattabhi Jois 

Namaste

Petra

PS: jsem člověk, který stále čte a studuje. Fakt je ten, že bez praxe je to moudro v knihách pouze textem a moudra učitelů pouhou přednáškou.