Aby sis mohl obléci čistou košili, musíš nejprve svléknout tu starou - indické přísloví

• Co je pro teď mě skutečně důležité?
• Čeho se nejvíc bojím? Kde je původ mého strachu?
• Na čem ještě lpím?
• Čeho se nedokážu vzdát? Nebo dokážu, ale..?

Jsou to okamžiky, které zkouší naši víru. Okamžiky, které zkouší, nakolik tomu, o čem tak rádi mluvíme, také skutečně věříme. Nakolik to skutečně žijeme. Nakolik jsme schopni se pustit a udělat krok,  i když nevíme, zda se v té tmě nachází pevná půda pod nohama anebo jen vzduchoprázdno.

Můžeme na ně tedy koukat jako na prokletí, utrpení, anebo naopak jako na dary. A "vesmír" ví, jak nejlépe tento náš pohled od jednoho k druhému proměnit. Stejně tak jako u všeho, co se chceme naučit. Dává nám příležitosti zkoušet to. A to tím víc, čím víc o to žádáme. Čím víc říkáme, že chceme být svobodní.

Svobodu nám totiž nemůže dát nikdo vně. Svoboda je naše volba. Volba, která v sobě obsahuje i přijetí toho, že abychom byli skutečně svobodní, možná budeme muset chvíli kráčet temnotou a jediné světlo, které nám bude svítit na cestu, bude neviditelné. Bude totiž schované uvnitř nás - abychom ho tam nakonec díky té tmě okolo objevili.

Namaste